11 C 171/2021-27 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického rozkazu podaným k soudu dne 3. 5. 2021 doplněným podáním ze dne 23. 9. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 15 713,15 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 21. 11. 2017 úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 921,40 Kč a poplatkem ve výši 3 291,75 Kč za prodloužení termínu splatnosti úvěru do 17. 2. 2018 Smlouva o úvěru byla žalovaným a původní věřitelkou uzavřena prostřednictvím webové stránky původní věřitelky [webová adresa], kde se žalovaný zaregistroval a poté požádal původní věřitelku o poskytnutí konkrétního úvěru. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného jeho lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB a porovnáním jeho měsíčních příjmů a výdajů. Původní věřitelka zaslala částku úvěru na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] s [variabilní symbol]. Žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, když jistinu úvěru ani poplatek za poskytnutí úvěru původní věřitelce neuhradil. Původní věřitelka postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Naposledy byl žalovaný k zaplacení dlužné částky vyzván upomínkou zaslanou mu dne 2. 2. 2021. 2. Žalovaný k věci uvedl, že v době uzavírání úvěru byl ve špatné finanční situaci, nechodila mu ani včas a řádně výplata, poté na svůj dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně zapomněl. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a provedeným dokazováním má soud za zjištěný následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], na základě s žalovaným uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru zaslala dne 21. 11. 2017 na účet žalovaného č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] částku 10 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit původní věřitelce poskytnuté peněžní prostředky do 17. 2. 2018, a zároveň se zavázal zaplatit původní věřitelce v téže lhůtě poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 921,40 Kč a poplatek za prodloužení termínu splatnosti úvěru ve výši 3 291,75 Kč. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně pouze částku ve výši 500 Kč. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný právní předchůdkyní seznámen s jeho právy a povinnostmi z uzavírané smlouvy (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru, dodatkem ke smlouvě, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzením o platbě). Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně porovnáním měsíčních příjmů žalovaného a jeho měsíčních výdajů prověřila úvěruschopnost žalovaného. Totožnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně prověřila z kopie občanského průkazu žalovaného (výplatními lístky, kopií občanského průkazu a souhlasem se zpracováním osobních údajů). Práva a povinnosti účastníků smluvního vztahu byly dále upraveny všeobecnými obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně (prokázáno všeobecnými obchodními podmínkami). Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, že na svou smluvní povinnost uhradil pouze částku ve výši 500 Kč. Vlastnické právo k pohledávce za žalovaným nabyla žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 uzavřené s původní věřitelkou. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021 a zároveň byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení žalované částky (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2021 a výzvou před podáním žaloby ze dne 2. 2. 2021 včetně podacího lístku). 4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 5. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl uzavřen právní vztah, a to smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, porovnáním jeho měsíčních příjmů a výdajů. Právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy řádně a včas nesplnil. Žalobkyně tak má nárok na nesplacenou jistinu ve výši 10 000 Kč včetně poplatků ve výši 6 213,15 Kč, po zohlednění dílčí platby žalovaného ve výši 500 Kč. Sjednané poplatky nebyly soudem shledány jak nepoctivé ujednání, žalovaný na něj byl upozorněn ve smlouvě samotné a tyto poplatky představuje běžná ujednání v obchodním styku. Jelikož v případě překročení sjednané doby splatnosti nepožaduje žalobkyně po žalovaném úrok jako takový, odráží poplatek i tzv. cenu poskytnutých peněz. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 o. z. z nesplacené částky od 18. 2. 2018 do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 2 252 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 800 Kč a v nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny: -) částkou 900 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč § 14b odst. 5 písm. a) AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč. Aplikace § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu. 9. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a umožnil žalovanému hradit dluh ve splátkách tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný, který se jednání soudu zúčastnil, uvedl, že je nyní zaměstnaný ve [právnická osoba] s.r.o., jeho měsíční příjem činí částku ve výši 22 000 Kč, má více dluhů, a proto požádal o možnost splnění svého dluhu ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně. Soud dospěl k závěru, že stanovené měsíční splátky jsou odpovídající výši povinnosti uložené žalovanému k zaplacení, a to včetně náhrady nákladů řízení a současně nebude žalovaný neúměrně zvýhodněn na úkor žalobkyně. Pro případ, že žalovaný svou povinnost řádně a včas nesplní, vystaví se možnosti ztráty výhody splátek.