11 C 187/2021-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického rozkazu podaným k soudu dne 31. 5. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 12 664 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 6. 7. 2015 úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 664 Kč do 25. 9. 2015 Smlouva o úvěru byla žalovanou a původní věřitelkou uzavřena prostřednictvím webové stránky původní věřitelky [webová adresa], kde se žalovaná zaregistrovala a poté požádala původní věřitelku o poskytnutí konkrétního úvěru. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalované jeho lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Původní věřitelka zaslala částku úvěru na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] s [variabilní symbol]. Žalovaná svým smluvním povinnostem nedostála, když jistinu úvěru ani sjednaný poplatek původní věřitelce neuhradila. Původní věřitelka postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Naposledy byla žalovaná k zaplacení dlužné částky vyzvána upomínkou zaslanou jí dne 2. 2. 2021. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občanem Bulharské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 18 odst. 2 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaná má evidované bydliště na území České republiky (čl. 62 odst. 1 citovaného nařízení). 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], na základě s žalovanou uzavřené smlouvy o zápůjčce zaslala dne 6. 7. 2015 na účet žalované č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] částku 10 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit původní věřitelce poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 664 Kč do 25. 9. 2015. Práva a povinnosti stran smlouvy byly blíže upraveny všeobecnými obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, které byly nedílnou součástí smlouvy (prokázáno smlouvou o zápůjčce, výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně k platbě na účet žalované, všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem CreditAir (pod záštitou společnosti [právnická osoba]). Žalovaná nerozporovala tvrzení žalobkyně, že na svou smluvní povinnost neuhradila ničeho. Vlastnické právo k pohledávce za žalovanou nabyla žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 uzavřené s původní věřitelkou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021 a zároveň byla žalovaná právním zástupcem žalobkyně vyzvána k zaplacení žalované částky (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2021 a výzvou před podáním žaloby ze dne 2. 2. 2021 včetně podacího lístku). 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 6. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se použije pro smlouvy uzavřené po 17. 12. 2009. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, resp. poskytovatel úvěru sídlo na území České republiky. 7. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 9. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byl uzavřen právní vztah, a to smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalované úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaná svůj závazek vyplývající ze smlouvy řádně a včas nesplnila. Žalobkyně tak má nárok na nesplacenou jistinu ve výši 10 000 Kč včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 664 Kč. Sjednaný poplatek nebyl soudem shledán jak nepoctivé ujednání, žalovaná na ně byla upozorněna ve smlouvě samotné a tento poplatek představuje běžná ujednání v obchodním styku. Jelikož v případě překročení sjednané doby splatnosti nepožaduje žalobkyně po žalované úrok jako takový, odráží poplatek i tzv. cenu poskytnutých peněz. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 o. z. z nesplacené částky od 19. 3. 2018 do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 2 252 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 800 Kč a v nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny: -) částkou 900 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 300 Kč, -) 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč § 14b odst. 5 písm. a) AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč. Aplikace § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu. 11. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.