13 C 234/2021-53 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se nejprve dne [datum] registroval na portálu žalobkyně a uhradil ze svého účtu žalobkyni registrační poplatek ve výši 1 Kč. Dne [datum] uzavřela žalovaná se žalovaným rámcovou smlouvu o úvěru s [anonymizováno] kódem. V souvislosti s uzavřením rámcové smlouvy o úvěru prověřila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posouzením jeho příjmů a vyhledáním žalovaného v nebankovním registru, insolvenčním rejstříku a exekučním rejstříku. Dne [datum] přijala žalobkyně žádost žalovaného o poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč, žalobkyně žalovanému umožnila poskytnutí půjčky ve výši 4 000 Kč, žalovaný o ni požádal, čímž byla účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit a zaplatit jí úroky ve výši 800 Kč do [datum]. Žalovaný se ocitl v prodlení s plněním podle smlouvy, pročež byl povinen zaplatit žalobkyni sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny. Za dobu od [datum] do [datum] činila výše smluvní pokuty 4 380 Kč, s ohledem na limitaci výše smluvní pokuty podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně po žalovaném zaplacení pouze 2 000 Kč. Žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními předala pohledávku po splatnosti za žalovaným k vymáhání třetí osobě, žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni sjednané náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 601 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou jistiny a sjednaného úroku požaduje žalobkyně též zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 4 800 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný nejprve namítnul promlčení dluhu, posléze svůj dluh uznal s tím, že chce najít smírné řešení sporu. 3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, a to rámcové smlouvy o úvěru, smlouvy o úvěru, interního výpisy žalobkyně k úvěru, potvrzením o platbě, e-mailové konverzace účastníků a zprávami pro žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela za pomoci prostředků komunikace na dálku rámcovou smlouvu o úvěru, na jejímž základě uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 4 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátit vč. poplatku 800 Kč do [datum]. Z čl. VI. [číslo] smlouvy soud ověřil, že účastníci sjednali pro případ prodlení žalované s vrácením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru, maximálně však ve výši součinu 0,5 a výše jistiny úvěru. Z čl. VII. smlouvy soud ověřil, že žalobkyně měla možnost předat úvěr po splatnosti více než 50 dnů k vymáhání třetí osobě. Za takové mimosoudní vymáhání pohledávky byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů celkem ve výši 3 601 Kč. Žalobkyně dne [datum] převedla na účet žalovaného částku 4 000 Kč. Žalovaný ve lhůtě splatnosti a ani poté přes upomínky k zaplacení, zasílané třetí osobou, neuhradil žalobkyni ničeho. Prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doložila interními výpisy a interní listinou o telefonickém hovoru se zaměstnavatelem žalovaného a podmínkami scoringu. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vč. podacího archu žalobkyně doložila, že před podáním žaloby žalovaného vyzvala k zaplacení žalované částky. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkový závěr: žalobkyně poskytla žalovanému dne 16. 25 2018 částku 4 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vč. poplatku ve výši 800 Kč vrátit žalobkyni do [datum]. Žalovaný své povinnosti včas a řádně nedostál a zůstal žalobkyni dlužen jistinu úvěru vč. sjednaného poplatku. 5. V situaci, kdy soud kvalifikoval vztah mezi účastníky jako spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, bylo namístě nejdříve posoudit, zda žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Teprve v případě kladného závěru k této otázce, mělo smysl zkoumat další konkrétní ustanovení smlouvy. 6. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, dospěl soud k závěr, že proběhlo nedostatečně. Jak sama žalobkyně tvrdila, zkoumala toliko stránku příjmovou nikoli výdajovou. Tedy obraz majetkových poměrů žalovaného byl zcela nekompletní a nemohl žalobkyni poskytnout důvodný předpoklad, že žalovaný bude schopen uhradit úvěr. Šlo sice o poměrně malou částku splatnou v krátkém období, kdy však malá částka úvěru nezbavuje věřitele povinnosti řádně hodnotit úvěruschopnost, spíše naopak. Soudu je z úřední činnosti známo, že výrazná část dluhů ze spotřebitelských úvěrů je generována z úvěrů s poměrně malou jistinou. 7. Žalobkyně tak neprokázala, že by dodržela povinnost stanovenou § 86, 87 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a před poskytnutím úvěru řádně vyhodnotila příjmové a výdajové poměry žalovaného. 8. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK) jakož i NS ČR (sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), NSS ČR a ÚS ČR (I US [číslo]) dovodila, že nedostatek řádného zkoumání úvěruschopnosti zakládá absolutní nepatrnost úvěrové smlouvy. 9. Soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalobkyně má tak nárok pouze na náhradu bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny dluhu podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ o. z.“), spolu s úrokem z prodlení § 1970 o. z. od prvotní výzvy k zaplacení zaslané žalovanému, tj. ze dne [datum], když žalovaného vyzývala k zaplacení do [datum]. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že úspěšnější žalovaný žádné náklady řízení nepožadoval. 11. Soudní poplatek byl žalobkyní uhrazen ve výši 400 Kč (kdy uvedla smluvní pokutu a platby za náklady na upomínání jakožto kapitalizovaný úrok, když tyto tvoří samostatnou žalovanou částku a nikoli úrok). Avšak podle položky 2 odst. 1 písm. b) sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je soudní poplatek vyměřen částkou 800 Kč za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu v částce vyšší než 10 000 Kč (v daném případě činila žalovaná částka 10 401 Kč). Soud proto uložil podle § 2 odst. 1 písm. b) jmenovaného zákona žalobkyni povinnost k doplatku.