15 C 367/2020-16 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 4 745 Kč, jako příspěvku žalované za nepojištěné vozidlo [registrační značka], s číslem technického průkazu [anonymizováno] za dobu od 24. 2. 2019 do 30. 6. 2019 (ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla), včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občankou Rumunska s evidovaným bydlištěm na území České republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle dle čl. 4 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Dle čl. 4 odst. 2 nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V daném případě má žalovaná bydliště na území České republiky, a proto může být žalována u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná byla vlastníkem vozidla [registrační značka] (osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3), [VIN kód], technický průkaz číslo [anonymizováno], v době od 24. 2. 2019 do 30. 6. 2019 (127 dní) ohledně tohoto vozidla neuzavřela smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla. Příspěvek za nepojištěné vozidlo nezaplatila, ač byla k tomu vyzvána žalobkyní upomínkami ze dne 11. 6. 2020 a 23. 7. 2020 a výzvou ze dne 12. 2. 2020. Žalovaná ničeho neuhradila ani po předžalobní upomínce ze dne 24. 8. 2020. 6. Dále se soud zabýval tím, podle jakého právního řádu bude právní poměry mezi žalobkyní a žalovanou vyplývající z výše uvedeného mimosmluvního vztahu posuzovat. Pro určení rozhodného hmotného práva se použije nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Rumunsko jsou, použije přednostně. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti, přičemž podle čl. 2 odst. 1 nařízení zahrnuje škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatel bez příkazu nebo předsmluvního jednání. Vzhledem k tomu, že k porušení zákonné povinnosti došlo na území České republiky, je rozhodným právem právo České republiky. 7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle § 4 odst. 1 citovaného zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 citovaného zákona výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výše příspěvku činí 35 Kč za každý den porušení povinnosti (§ 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb). Podle § 4 odst. 4 citovaného zákona osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek činí 300 Kč (§ 2a shora uvedené vyhlášky). 8. Splatnost příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek nastala v souladu s § 4 odst. 7 citovaného zákona marným uplynutím 30. dne ode dne doručení výzvy. 9. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky vlastního příspěvku a z částky nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, přičemž jeho výše byla určena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 745 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.