16 C 192/2021-15 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Předmětem řízení je zaplacení částky 2 227 Kč se zákonným úrokem z prodlení jako dlužného pojistného za období od 14. 12. 2019 do 24. 4. 2020 na základě pojistné smlouvy o pojištění vozidla, která měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne 14. 12. 2018. Po zhodnocení listinných důkazů předložených žalobkyní (účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali) soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný a žalobkyně uzavřeli prostředky elektronické komunikace na dálku pojistnou smlouvu„ [anonymizována dvě slova] vozidla [anonymizována dvě slova]“ [číslo]. Jako počátek pojištění je ve smlouvě uveden den 14. 12. 2018, jako celkové roční pojistné včetně slev částka 6 356 Kč, hrazení pojištění je sjednáno čtvrtletně ve výši 1 589 Kč, pojistným obdobím je jeden rok, data dalších splátek jsou 14. 3., 14. 6. a 14. 12. Žalovaný uhradil první splátku pojistného, poté další splátky, neuhradil však splátku splatnou dne 14. 12. 2019. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka na korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě, žalovaný však za období od 14. 12. 2019 do 24. 4. 2020 neuhradil na pojistném nic (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by žalovanou částku uhradil). Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Účastníci platně uzavřeli pojistnou smlouvu podle ustanovení § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění (dále jen„ zákon“). Smlouva byla uzavřena uhrazením první splátky pojistného žalovaným (§ 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Žalovaný jako pojistník se zavázal hradit pojistné ve výši uvedené ve smlouvě. Za období od 14. 12. 2019 do 24. 4. 2020 žalovaný pojistné neuhradil, a to ani po výzvě; žalobkyně jako pojistitel má proto právo na sjednané pojistné za uvedené období ve výši 2 227 Kč. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil ve sjednaném termínu splatnosti, dostal se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení, proto soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (srov. § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to za období od 11. 2. 2017 do 24. 6. 2019 ve výši 339 Kč a dále od 25. 6. 2019 do zaplacení. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nějž ve věci zcela úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč; z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 14b odst. 1 bodu 1 a odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) náleží odměna ve výši 200 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč; a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. Náhrada nákladů byla přiznána v obecné lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Podmínky pro přiznání snížené náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu má soud za splněné, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, ve kterém se obměňuje pouze minimum údajů, uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (což je soudu známo z úřední činnosti) a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. není třeba tento rozsudek odůvodňovat podrobněji.