16 C 369/2020-27 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 2 457,50 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla následující: Žalobkyně se žalovaným po jeho registraci na internetových stránkách [anonymizováno] a na základě jeho žádosti uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 1 500 Kč a žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 677 Kč nejpozději dne [datum]. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne [datum] převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný ve lhůtě splatnosti úvěr ani poplatek neuhradil, žalobkyni tak vznikl vůči žalovanému nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 1 500 Kč od [datum] do [datum] v celkové výši 280,50 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho, ač byl žalobkyní k zaplacení dlužné částky vyzván. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože mu byla žaloba řádně doručena (náhradním doručením dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, na adresu pro doručování, tedy na adresu trvalého pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř.). 3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne [datum] za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 1 500 Kč a žalovaný se zavázal ve lhůtě 35 dnů vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 677 Kč Smluvní strany si dále v článku IX. v odst. 1 pod písm. a) dohodly pro případ prodlení úvěrovaného, že úvěrovaný je povinen zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení, je-li úvěrovaný v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to z výpisu z účtu žalovaného za období [číslo], z něhož vyplývá kreditní obrat, tedy součet příjmů, ve výši 44 384 Kč. Dále žalobkyně pořídila výpis z databáze EUCB (European Credit Bureau) a CRIF, z něhož vyplývá, že žalovaný neměl žádné úvěry po splatnosti. Žalobkyně dne [datum] převedla peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, že ve lhůtě splatnosti a ani poté neuhradil ničeho. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] žalobkyně doložila, že žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení dlužné částky. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., žalobkyně se zavázala, že poskytne žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do částky 1 500 Kč a žalovaný se jí zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok z úvěru ve sjednané lhůtě. Žalobkyně svoji smluvní povinnost splnila, když žalovanému poskytla jím požadované peněžní prostředky. Žalovaný však své smluvní povinnosti nesplnil. Pro případ prodlení žalovaného se splněním jeho závazku byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta v souladu s § 2048 o. z. a s § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Výši smluvní pokuty soud nepovažoval za nepřiměřenou. Žalovaný nadále dluží žalobkyni částku 1 500 Kč včetně sjednaného poplatku ve výši 677 Kč, smluvní pokutu ve výši 280,50 Kč a částku úroku z prodlení, o kterou se dluh žalovaného zvyšuje každým dnem jeho prodlení se zaplacením. Právo žalobkyně požadovat zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Soud proto rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě v celém rozsahu. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 457,50 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Aplikace § 14b a. t. je v daném případě zcela namístě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokátka žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 11. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.