16 C 371/2020-16 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku I. rozsudku. Žalobu odůvodňovala tím, že žalovaný se dne [datum] v čase 12:53, [datum] v čase 10:10 a dne [datum] v čase 10:43 na linkách veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Žalovanému vznikla povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný se dne [datum] v 12:53 hod v tramvaji na lince [číslo] dne [datum] v 10:10 hod v tramvaji na lince [číslo] dne [datum] v 10:43 hod v tramvaji na lince [číslo] veřejné hromadné dopravy na výzvu kontrolora žalobkyně neprokázal platným jízdním dokladem. Totožnost žalovaného byla na místě samém ověřena, žalovaný zápis o přepravní kontrole podepsal. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Tím, že žalovaný nastoupil do vozidel městské hromadné dopravy, uzavřeli účastníci konkludentně smlouvu o přepravě osoby podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ Žalovaný byl proto povinen uhradit jízdné a při kontrole se prokázat platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomu, že tak žalovaný neučinil, vznikla mu povinnost uhradit kromě jízdného i přirážku k jízdnému - srov. § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Výše přirážky je v souladu s § 37 odst. 6 uvedeného zákona stanovena žalobkyní jako dopravcem na 1 000 Kč. 6. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení, proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z žalované částky (srov. § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 7. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení plně úspěšná, přiznal náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu hotových výdajů ve výši 200 Kč (§ 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Náhrada nákladů byla přiznána v obecné lhůtě k plnění (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.). 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.