19 C 281/2021-24 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal úhrady částky 10 000 Kč a omluvy, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, s následujícím odůvodněním. Žalobce jako svědek vypovídal v rámci trestního řízení, v němž byl jako obžalovaný souzen nynější žalovaný. Žalovaný v trestního řízení k zpochybnění provedeného důkazu svědeckou výpovědí žalobce uvedl, že žalobce (svědek v trestním řízení) je alkoholikem, k věci nevypověděl pravdu a dle názoru žalovaného (tehdy obžalovaného) vypověděl pod vlivem alkoholu. Žalobce považuje tvrzení žalovaného učiněná v rámci trestního řízení k osobě žalobce za nepravdivá a difamující, která negativně ovlivňují pověst žalobce na veřejnosti i v soukromém životě, ohrožují jeho obchodní vztahy, když žalobce je OSVČ. 2. Tvrzení žalovaného učiněná v trestním řízení považoval žalobce za zásah do svého práva na ochranu osobnosti podle § 81 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále též jen “o.z.”). Zadostiučinění ve formě omluvy nepovažoval žalobce za dostačující, proto dále požadoval náhradu nemajetkové újmy v penězích 10 000 Kč. Před podáním žaloby vyzval žalobce dopisem ze dne 2. 5. 2021 žalovaného k plnění totožnému s žalobou avšak neúspěšně. 3. K výzvě soudu žalobce žalobu doplnil tak, že je bezúhonný člověk, má trestní rejstřík bez záznamů. Za zveřejnění pomluvy považoval její uvedení v protokole o soudním řízení a citaci v odůvodnění rozsudku vydaného v trestní řízení sp. zn. 2T 93- 2020. Uvedl, že podle jeho názoru není nutné, aby nemajetková újma reálně vznikla, stačí hrozba poškození, odkázal na §184 trestního zákona. 4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že není ve věci pasivně legitimovaný, neboť tvrzenou pomluvu nešířil veřejně on. Podle žalovaného pomluvu šířil veřejně ten, kdo šířil rozsudek z trestního řízení, v němž byly výroky žalovaného jako obžalovaného v trestním řízení uvedeny. Navrhl žalobu zamítnout. 5. V průběhu řízení žalovaný spontánně (bez porady s právním zástupcem) navrhl, že by byl ochoten se v jednací síni žalobci za výroky učiněné v rámci trestního řízení omluvit, nebyl ochoten k úhradě finanční částky ani jiné formy omluvy. Žalobce v závěru jednání uvedl, že by navrženou omluvu žalovaného v soudní síni přijal a na peněžité satisfakci by dále netrval, byl ochoten takto uzavřít smír. Žalovaný však zásahem přítomného substituta právním zástupcem, kterým byl advokátní koncipient, změnil názor a žádal žalobu zamítnout a přiznat náklady řízení. 6. V řízení bylo zjištěno, že v průběhu hlavního líčení dne 1. 10. 2021 žalovaný, jako obžalovaný, po poučení § 33 odst. 1,2 tr. řádu a podle § 95 odst. 2 tr. řádu a podle § 345 tr. zákoníku v rámci své výpovědi k věci uvedl:„ K výpovědi svědka [celé jméno žalobce] bych chtěl říct, že je denním hostem u pana [příjmení]. Jak jste viděli, teď měl taky upito, je to notorický alkoholik. Jeho svědectví zpochybňuji, to co uvedl, není pravdivé.“ Tato pasáž výpovědi obžalovaného [celé jméno žalovaného] byla zmíněna v rozsudku č. j. 2 T 93/2020-185 takto cit.:„ Dále zpochybnil věrohodnost výpovědi svědka [celé jméno žalobce], který je podle něj alkoholik a k věci nevypověděl pravdu. Dle jeho názoru byl pod vlivem alkoholu i během své výpovědi v hlavním líčení, což však nenamítala při výslechu svědka žádná ze stran, a tento dojem neměl ani soud.“ 7. Podle § 81odst. 1,2 z. č. 89/2012 Sb. platí“„ Chráněna je osobnost člověka větní všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivým životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.“ 8. Podle § 82 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. platí:„ Člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.“ 9. Výroky, proti kterým se žalobce brání, není přípustné o běžném občanovi veřejně pronášet i kdyby byly pravdivé, neboť jde o výroky zasahující do intimní sféry člověka, která je chráněna právem na soukromí a ani důkaz pravdivosti takový zásah nelegitimizuje. Menší míru ochrany požívají veřejně činné osoby, což není případ žalobce. Daný případ je však zásadně odlišný, neboť výroky byly vyřčeny obžalovaným v rámci jeho výpovědi v trestním řízení. Obžalovaný [celé jméno žalovaného] tak činil po shora uvedených zákonných poučeních, z kterých vyplývá, že smí na svou obhajobu uvádět veškeré okolnosti bez ohledu na jejich pravdivost s výjimkou těch vědomě lživých, kterými by spáchal trestný čin křivého obvinění § 345, tedy by musel naplnit intenzitu třesného činu nikoli pouze civilního deliktu. Žaloba v civilním řízení na náhradu nemajetkové újmy způsobené výroky pronesenými v rámci výpovědi obžalovaného, tak nemá vzhledem k uvedenému šanci na úspěch, obžalovanému je výslovně trestním řádem povoleno lhát s výjimkou situace, kdy tím jiného obviní z trestného činu, o tom se také v rámci hlavního líčení dostalo obžalovanému poučení. Soud proto, aniž by zkoumal další skutkové okolnosti nad rámec zjištění, že výroky nejsou způsobilé přivodit žalobci křivé obvinění z trestného činu (žalobce to ani netvrdil), musel s ohledem na okolnosti pronesení výroků (obhajoba obžalovaného [celé jméno žalovaného] v trestní řízení) žalobu zcela zamítnout. 10. S ohledem na postoj žalovaného, kdy tento sám bezprostředně navrhl smír ve formě své omluvy v soudní síni a poté, co žalobce v průběhu řízení navržený smír akceptoval na radu přítomného advokátního koncipienta, uzavření smíru bez zjevných důvodů odmítl, rozhodl se soud aplikovat pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení § 150 z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“). Soud ohledně aplikace § 150 o.s.ř. sdílí názor Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul za jménem] publikovaný v komentáři k §150 o.s.ř. systému ASPI a pro stručnost a výstižnost na něj odkazuje cit.:„ Účastníci řízení by si měli být vědomi své povinnosti pokusit se před zahájením soudního řízení, případně i v jeho průběhu, o smírné vyřízení věci a o odstranění konfliktu v rámci soukromoprávních vztahů (…)“ V další části pak komentář uvádí„ Odmítnutí dialogu je legitimním důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení účastníků, kterému by jinak toto právo svědčilo s výjimkou případů, kdy postoj dalších účastníků řízení k řešení konfliktu je obdobný.“ Komentář WK publikovaný v ASPI k § 150 pak v přehledu příkladů mimořádných důvodů pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, které soudy v praxi nejčastěji zohledňují, uvádí pod bodem 5:„ reálné, opakovaně činěné, dobře míněné a protistranou "na truc" neakceptované návrhy na smírné vyřešení sporu, které by mělo za následek komplexní narovnání více sporných vztahů mezi účastníky (…)“. V daném případě je přitom evidentní, že smír by nebyl pro žalovaného nevýhodný, když z původních nároků zůstala jen omluva, a to pouze v soudní síni. Účastníci přitom považovali za nesporné (prokázáno i důkazy), že žalovaný vytýkané demonstrující výroky na adresu žalobce pronesl (chráněn sice právem obžalovaného v trestním řízení na svou obranu lhát). Bylo by pak v rozporu s obecnou morálkou, pokud by soud v řízení na náhradu nemajetkové újmy za výroky žalovaného, které se jinak bezesporu dotýkají intimní sféry člověka a nelze je zásadně veřejně pronášet i kdyby byly pravdivé (důkaz pravdivosti je neospravedlňuje) přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení. Zásadní však pro rozhodnutí soudu byl trucovitý postoj žalovaného k otázce uzavření smíru, který bohužel zaujal po poradě s přítomným advokátním koncipientem. Soudní smír žalovaného nijak nepoškozoval a urovnal by vztahy mezi účastníky. 11. Soud tedy žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal s odkazem na § 150 o.s.ř.