19 C 44/2021-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uhrazení v záhlaví rozsudku uvedené částky s následujícím odůvodněním. S žalovaný uzavřela dne 6. 6. 201 rámcovou smlouvu o poskytnutí platebních služeb (dále jen„ smlouva“) na dvou neurčitou na základě se zavázala zřídit a vést pro žalovaného účet č. [bankovní účet] Součástí smlouvy byly obchodní podmínky k rámcové smlouvě ze dne 1. 4. 2016. V souladu s rámcovou smlouvou byla uzavřena smlouva o vydání karty a žalovanému byla vydána dne 6. 6. 2016 platební karta [anonymizována tři slova] bezkontaktní CZK, [číslo] s týdenním limitem 300 000 Kč Součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro vydávání platebních karet a jejich používání ze dne 1. 4. 2016. Žalobkyně tak k 31. 7. 2020 evidovala dluh žalovaného za neuhrazený nepovolený debetní zůstatek na účtu a ve výši 4 118,34 Kč. Žalobkyně zároveň žádala úroky z prodlení ve smluvní výši 0,12 % denně z dlužné částky s odkazem na oddíl A Čl. IX. Odst. 9 obchodních podmínek k rámcové smlouvě., a to od 1. 8. 2020 do zaplacení. Žalovaná je státním občanem Polské republiky s evidovanou adresou pobytu v České republice [ulice a číslo], Mladá Boleslav. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena s odkazem na čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný, který je občanem členského státu EU, může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o účtu místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o účtu též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi mezinárodně příslušný k projednání věci. Žalovaný se k věci nevyjádřil Se souhlasem účastníků rozhodl soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. Z žalobcem založených listin soud zjistil následující skutkový stav. Z přiloženého výpisu z pohybu na účtu vyplývá, že žalovaný platební kartou za období 6. 6. 2016 až 31. 7. 2020 se výběrem hotovosti z bankomatu a naúčtovanými poplatky za výběr z cizích bankomatů v období 16. 10. až 23. 10. 2018 dostal do debetního zůstatku 1 921,76 Kč, bankou zúčtováno k datu 24. 10. 2018. Podle Čl. VII odst. 3 Obchodních podmínek pro vydání karet a jejich užívání odpovídá majitel karty za všechny transakce s ní provedené Transakce je oprávněn provádět do stanoveného limitu, maximálně do výše disponibilního zůstatku na účtu. Podle oddílu A Čl. IX Obchodních podmínek k rámcové smlouvě je majitel účtu povinen bezodkladně neoprávněný debetní zůstatek vyrovnat minimálně do výše zůstatku na účtu stanoveného pro fyzické osoby, tj. 100 Kč. Dlužná částka se pak navyšuje o úrok z prodlení, který je v oddíl A Čl. IX. Odst. 9 stanoven ve výši 0,12 % denně z částky, v níž je dlužník v prodlení. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá závěr, že žalovaný neoprávněně překročil minimální přípustný debetní zůstatek na účtu. V řízení nebylo prokázáno, že by debetní zůstatek a sankce za něj do dne rozhodování o žalobě vyrovnal. Dále se soud zabýval otázkou použití hmotného práva na daný případ. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se použije pro smlouvy uzavřené po 17. 12. 2009. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, resp. původní věřitelka, která pro žalovaného účet vedla, sídlo na území České republiky. Závazkový právní vztah uzavřeli účastníci dle § 2662 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), přičemž dle § 2662 uvedeného zákona se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Dle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1970 o. z. má věřitel právo na úroky z prodlení z peněžitého dluhu. Dle 122 odst. 1 písm. b) z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném a účinném ke dni sjednání rámcové smlouvy o bankovních službách a smlouvy o vydání karty, může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení Předpisem upravující výši úroků z prodlení je nařízení vlády č. 351/2013, který v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud tedy smluvní úrok z prodlení zamítl a přiznal úrok zákonný. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4118,34 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z nákladů právního zastoupení dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř.