22 C 296/2020-20 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 19. 8. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 87 500 Kč, skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč, poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč a smluvních pokut ve výši 2 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. 2. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným jako podnikatelem uzavřela prostřednictvím webové stránky [anonymizováno] dne 17. 2. 2020 smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit nejdéle do 26. 4. 2020. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] v den uzavření smlouvy, žalovaný však žalobkyni neuhradil ničeho. Za každý dne čerpání úvěru byl žalovanému účtován poplatek ve výši 50 Kč. Za prodlení s úhradou splátek byla žalovanému vždy účtována jednorázová sankce 500 Kč. Celkový poplatek za poskytnutí úvěru tak činí 35 000 Kč a celková smluvní pokuta 2 500 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván upomínkou zaslanou mu dne 10. 5. 2020. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti: 5. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne 17. 2. 2020 má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jejímž předmětem bylo poskytnutí podnikatelského úvěru ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal žalobkyni splatit čerpané peněžní prostředky a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 500 Kč za každý den čerpání úvěru v 5 měsíčních splátkách ve výši 17 000 Kč. V každé splátce byla zahrnuta úhrada jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatku ve výši 7 000 Kč. Splatnost poslední splátky měla nastat dne 26. 4. 2020. Z čl. 8 smlouvy soud ověřil, že účastníci sjednali pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky smluvní pokutu ve výši 500 Kč. 6. Z potvrzení o přijaté platbě ze dne 10. 1. 2020 má soud za prokázané, že dne 10. 1. 2020 zaslal žalovaný z účtu č. [bankovní účet] na účet žalobkyně platbu ve výši 1 Kč. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 17. 2. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně na účet žalovaného, z nějž byla žalobkyni zaplacena částka 1 Kč, vyplatila částku 50 000 Kč. 7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 10. 5. 2020 včetně podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že právní zástupce žalobkyně ve věci této zaslal dne 10. 5. 2020 žalovanému výzvu k úhradě žalované částky 8. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit společně s poplatky za poskytnutí úvěru ve sjednaných splátkách. Žalovaný svým smluvním povinnostem včas a řádně nedostál, když se opakovaně dostával do prodlení s úhradou sjednaných splátek, pročež byl povinen uhradit žalobkyni vedle svých primárních povinností i sjednanou smluvní pokutu. Splatnost poslední splátky a tedy i celého úvěru nastala dne 26. 4. 2020, přesto žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni nevyrovnal a zůstal jí dlužen žalovanou částku. 9. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně: <i>10. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>11. Podle § 2048 věty prvé o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.</i> <i>12. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>13. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>14. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 15. Žalobkyně předloženými důkazy prokázala svá žalobní tvrzení. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně svým smluvním povinnostem dostála, žalovaný nikoliv, když zůstal žalobkyni dlužen na jistině částku 50 000 Kč, na poplatcích za poskytnutí úvěru 35 000 Kč a na smluvní pokutě 2 500 Kč Smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátek byla sjednána dle § 2048 o. z. a její výši soud považoval za přiměřenou. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do zákonného úroku z prodlení z žalované částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 21 359,60 Kč, které tvoří odměna advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení předžalobní upomínka a podání žaloby) po 4 620 Kč ve výši 13 860 Kč podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za daň z přidané hodnoty z částky 14 760 Kč ve výši 3 099,60 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a soudní poplatek ve výši 3 500 Kč dle položky 2 bod 1 písm. c) sazebníku poplatků v příloze k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 17. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 18. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.