7 C 156/2021-42 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 28. 5. 2021 se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil ve výroku I. uvedenou částku 2 593 Kč z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného na úkor žalobkyně tím, že žalobkyně vyplatila 2. 5. 2019 žalovanému, jako zmocněnci jeho zemřelé matky [jméno] [příjmení], důchod ve výši 2 593 Kč za období od 1. 5. 2019 do 31. 5. 2019. Matka žalovaného, [jméno] [příjmení], zemřela dne 17. 4. 2019, její nárok na důchod tak trval pouze do 30. 4. 2019. Žalobkyně žalovaného vyzvala o vrácení neprávem vyplaceného důchodu výzvou ze dne 18. 11. 2019 a opakovaně předžalobní výzvou ze dne 11. 4. 2021. 2. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, avšak má bydliště v České republice, ve věci je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). 3. Žalovaný se poté, co byl soudem vyzván ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, k výzvě soudu nevyjádřil, a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Z tohoto důvodu postupoval soud ve shodě s ust. § 115a o. s. ř., a rozhodl bez nařízení jednání. 4. K žalobě se žalovaný nikterak nevyjádřil. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěné, že žalobkyně dne 17. 6. 2019 zjistila, že [jméno] [příjmení] dne 17. 4. 2019 zemřela (zjištěno ze zprávy [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 6. 2019). Dne 2. 5. 2019 byla na pobočce České pošty, s p., žalovanému jako zmocněnci [jméno] [příjmení] vyplacena důchodová dávka 2 593 Kč. Žalovaný převzetí této částky stvrdil svým podpisem (zjištěno z vyjádření České pošty, s.p.). K vrácení částky 2 593 Kč žalobkyně žalovaného vyzvala dopisem ze dne 18. 11. 2019 a následně předžalobní upomínkou ze dne 11. 2. 2021 (zjištěno z výzvy na vrácení bezdůvodného obohacení ze dne 18. 11. 2019 včetně dodejky od žalovaného a předžalobní výzvou ze dne 11. 2. 2021 včetně dodejky od žalovaného). 6. Použitelnost slovenského práva podle vyplývá z čl. 10 bod 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím II). Mimosmluvní závazkový vztah vzniklý z bezdůvodného obohacení je nejúžeji spojen se Slovenskou republikou, neboť důchodové dávky byly vypláceny dle zákona č. 461/2003 Z. z., o sociálnom poistení, použije se proto právní řád Slovenské republiky. 7. Dle § 116 odst. 2 zákona č. 461/2003 Z. z., o sociálnom poistení, sa úrazová renta a pozostalostná úrazová renta vyplacajú vopred v pravidelných mesačných lehotách. Deň splatnosti dávky určí [název žalobkyně]. 8. Dle § 113 odst. 2 zákona č. 461/2003 Z. z., o sociálnom poistení, nárok na dávku a nárok na jej výplatu zaniká dňom smrti fyzickej osoby, ktorá splnila podmienky nároku na dávku a podmienky nároku na výplatu dávky, ak tento zákon neustanovuje inak. 9. Dle § 112 odst. 6 zákona č. 461/2003 Z. z., o sociálnom poistení, sa dávka odníme alebo zníži alevo jej výplata se zastaví odo dňa nasledujúceho po dni, kterým uplynulo obdobie, za ktoré sa dávka už vyplatila. 10. Dle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Zb., občianskoho zákonníka (dále jen„ Občiansky zákonník“) kto sa na úkor iného bezdôvodne obohatí, musí obohatenie vydať. 11. Dle § 451 odst. 2 Občianskeho zákonníka bezdůvodným obohatením je majetkový prospěch získaný plnením bez právního dôvodu, ktorý odpadol, jako aj majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojov. 12. Dle § 456 věta první Občianskeho zákonníka předmět bezdůvodného obohatenia sa musí vydať tomu, na úkor koho sa získal. 13. Žalovaný jako zmocněnec [jméno] [příjmení] převzal dne 2. 5. 2019 důchodovou dávku pro [jméno] [příjmení] ve výši 2 593 Kč, ačkoliv jmenovaná dne 17. 4. 2019 zemřela a nárok na výplatu důchodové dávky dnem její smrti zanikl (§ 113 odst. 2 zákona č. 461/2003 Z. z., o sociálnom poistení). Výplata důchodových dávek pro [jméno] [příjmení] měla být zastavena ode dne 1. 5. 2019 (§ 112 odst. 6 zákona č. 641/2003 Z. z., o sociálnom poistení). Tím, že žalovaný dne 2. 5. 2019 převzal důchodovou dávku pro [jméno] [příjmení] ve výši 2 593 Kč, ačkoliv tato důchodová dávka neměla již být vyplacena, se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalované (§ 451 odst. 2 Občianskeho zákonníku) a je povinen žalobkyni bezdůvodné obohacení vydat (§ 451 odst. 1 a § 456 věta prvá Občianskeho zákonníku). Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 2 593 Kč. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náleží vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které představuje paušální náhrada nezastoupeného účastníky za dva úkony, výzva k plnění a podání žaloby dle § 11 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb. po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. celkem 600 Kč. 15. Výrokem III. pak soud uložil žalovanému dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. zaplatit soudní poplatek za řízení ve výši 1 000 Kč dle položky 1 bod 1 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. Žalobkyně je od soudních poplatků osvobozena dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. ve spojení s čl. 1 odst. 2 a 3 mezi Českou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány vyhlášené pod [číslo] Sb. (viz rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 21. 5. 1996 sp. zn. 23 Co 247/96, dle kterého je třeba Slovenskou republiku považovat za osvobozenou od soudních poplatků v řízení před soudy v České republice podle uvedeného ust. § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb.). Na základě uvedeného soud vzájemnost osvobození od poplatku ve smyslu § 11 odst. 2 písm. m) zákona č. 549/1991 Sb. neověřoval. Soud návrhu žalobkyně vyhověl a žalovaný nemá vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a není od poplatku osvobozen. Předpoklady pro přechod povinnosti zaplatit soudní poplatek dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. tak byly splněny. 16. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.