7 C 225/2021-36 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 25. 2. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 7 500 Kč s příslušenstvím a přiznání náhrady nákladů řízení. 2. Uvedla, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba] credit s.r.o., na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 10. 2018 poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr právní předchůdkyni žalobkyně vrátit do 31. 10. 2018. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena původní věřitelkou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2019. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána výzvou ze dne 25. 9. 2020. Žalovaná částka se sestává z dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z jistiny ve výši 5 000 Kč od 1. 11. 2018 do zaplacení, smluvního úroku ve výši zákonného úroku z prodlení z jistiny ve výši 5 000 Kč od 1. 11. 2018 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč. 3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 38 C 130/2021-25 ze dne 29. 4. 2021 byla věc postoupena zdejšímu soudu. 4. Žalobkyně ani žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavili, ačkoli jim bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) ve spojení s ust. § 101 odst. 2 o. s. ř., když má za to, že ve věci lze rozhodnout na základě spisu a provedených důkazů. 5. Soud si je vědom skutečnosti, že právní zástupce žalobkyně podáním ze dne 30. 7. 2021 soudu oznámil, že ke dni 31. 7. 2021 končí jeho zastoupení žalobkyně a současně požádal o odročení nařízeného jednání do doby ustanovení nového právního zástupce, přičemž tento by měl být ustanoven do dvou týdnů. Jelikož jednání bylo řádně nařízeno (až) na 21. 9. 2021, tj. za téměř dva měsíce, soud této žádosti o odročení nevyhověl, když žalobkyně měla dostatek času pro příp. zajištění nového právního zástupce. 6. Žalobkyně k důkazu předložila pouze výpis ze svého obchodního rejstříku, smlouvu o postoupení pohledávek včetně příloh a potvrzení o provedené platbě ve výši 1 137 655,97 CHF ze dne 7. 11. 2019. 7. Ač byla žalobkyně již usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 38 C 130/2021-21 ze dne 22. 3. 2021 vyzvána mj. k doložení smlouvy o spotřebitelském úvěru a dokladu o vyplacení úvěru (spolu s dalšími listiny a rovněž vyzvána k doplnění žalobních tvrzení), žalobkyně nedoložila (ani nedoplnila) ničeho. 8. Po provedeném dokazování zůstaly nadále neprokázané skutečnosti, že žalovaná uzavřela dne 1. 10. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru a že žalovaná čerpala úvěr ve výši 5 000 Kč. 9. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon. <i>10. Dle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>11. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> 12. Žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno co do uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dne 1. 10. 2018, kterou se dle žalobních tvrzení měla její právní předchůdkyně zavázat k poskytnutí úvěru žalované ve výši 5 000 Kč a žalovaná se měla zavázat k vrácení těchto peněžních prostředků a placení příslušenství a příp. smluvní pokuty. Žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno ani co do skutečnosti, že její právní předchůdkyně žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč skutečně poskytla, když nepředložila k této skutečnosti jediný důkaz. Soudu proto nezbylo než žalobu z důvodu neunesení důkazního břemene zamítnout. 13. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého by měla právo na náhradu nákladů řízení právo procesně úspěšná žalovaná. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.