8 C 16/2021-17 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 5. 11. 2020 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu neuhrazeného pojistného, které byl žalovaný povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] ze dne 12. 11. 2019, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tovární značky VOLKSWAGEN, typ PASSAT s [registrační značka]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit na pojistném částku 3 284 Kč s roční splatností. Žalovaný nezaplatil pojistné za období od 12. 11. 2019 do 21. 2. 2020, a proto pojistná smlouva ke dni 21. 2. 2020 zanikla a žalovaný dluží žalobkyni pojistné za období od 12. 11. 2019 do 21. 2. 2020. Součástí žalované částky 1 506 Kč jsou rovněž paušalizované náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 600 Kč. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes výzvu žalobkyně a písemnou předžalobní upomínku jejího zástupce ze dne 26. 6. 2020. Žalobkyně požadovala i kapitalizovaný úrok z prodlení v zákonné výši za období počínaje dnem 22. 2. 2020 do 5. 11. 2020, tedy do dne podání žaloby, celkem ve výši 106 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli dne 12. 11. 2019 pojistnou smlouvu pro [anonymizována čtyři slova] [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tovární značky VOLKSWAGEN, typ PASSAT, [registrační značka] s počátkem pojištění dne 12. 11. 2019. Pojistné období bylo sjednáno v délce roční, přičemž roční pojistné činilo po slevě celkem 3 284 Kč. Dopisem ze dne 17. 12. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužného pojistného ve výši 3 284 Kč. Dopisem ze dne 5. 3. 2020 žalobkyně informovala žalovaného o zániku pojistné smlouvy ke dni 20. 2. 2020 z důvodu nezaplacení pojistného a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky 1 206 Kč sestávající z dlužného pojistného 906 Kč a nákladů na vymáhání 300 Kč. Znovu vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 1 506 Kč sestávající z dlužného pojistného 906 Kč a nákladů na vymáhání 600 Kč dopisem ze dne 1. 4. 2020, ani na tento však nereagoval a ničeho nezaplatil. Z přehledu inkasní bilance k pojistné smlouvě se podává, že žalovaný žalobkyni neuhradil pojistné za období od 12. 11. 2019 do 20. 2. 2020 v celkové výši 906 Kč a dále náklady na vymáhání ve výši 600 Kč. Jelikož žalovaný žalobkyni dlužnou částku ve výši 1 506 Kč neuhradil, vyzvala jej žalobkyně k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 26. 6. 2020 odeslanou žalovanému téhož dne, avšak žalovaný na upomínku nijak nereagoval a nezaplatil žalobkyni ničeho. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený pojistnou smlouvou v souladu s ustanovením § 3 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve spojení s § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně hradit sjednané pojistné, proto pojištění v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. zaniklo a žalovaný ke dni vyhlášení rozsudku dluží částku uvedenou v žalobě, jelikož podle § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Žalobkyně prokázala tvrzení obsažená v žalobě, a soud proto jejímu návrhu beze zbytku vyhověl, příslušenství v podobě úroku z prodlení bylo přiznáno v souladu s § 1970 občanského zákoníku, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění, kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.