9 C 342/2020-52 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví tohoto rozsudku uvedené částky s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné podmínky žalobkyně, ceník služeb. Na základě uvedené smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a žalovaný se zavázal jí za tyto služby včetně služeb třetích stran řádně platit ceny vyúčtované podle všeobecných podmínek ve lhůtě splatnosti uvedené v jednotlivých vyúčtováních. Žalovaný však včas a řádně nehradil za poskytnuté služby na základě vyhotoveného vyúčtování a zůstal právní předchůdkyni žalobkyně dlužen celkovou částku 15 125 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne 6. 6. 2019 svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 19. 7. 2020, avšak žalovaný ničeho nezaplatil. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od splatnosti posledního vyúčtování, což označila datem 27. 10. 2015. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne 19. 12. 2014 účastnickou smlouvu [číslo] na jejímž podkladě byla žalovanému poskytována služba elektronických komunikací. Nedílnou součástí smlouvy byly zejména všeobecné podmínky [právnická osoba], platný ceník služeb a obchodní podmínky platebních služeb [anonymizováno]. Na základě uvedený smluv se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací a související služby ve sjednaném rozsahu a žalovaný se zavázal ceny za poskytnuté služby účtované podle platného ceníku řádně a včas hradit. Cena služeb elektronických komunikací včetně ceny za koncové zařízení a za služby třetích stran byla žalovanému za období od 6. 9. 2015 do 5. 10. 2015 vyúčtována měsíční fakturou [číslo] ze dne 5. 10. 2015 částka 1 533 Kč splatná dne 26. 10. 2015; za období od 6. 10. 2015 do 5. 11. 2015 vyúčtována měsíční fakturou [číslo] ze dne 6. 11. 2015 částka 2 314 Kč splatná dne 24. 11. 2015; za období od 6. 11. 2015 do 5. 12. 2015 vyúčtována měsíční fakturou [číslo] ze dne 6. 12. 2015 částka 2 978 Kč splatná dne 28. 12. 2015. Žalovanému byla dále vyúčtována dlužná částka za zařízení, a to fakturou [číslo] ze dne 3. 8. 2017 částka 8 300 Kč splatná dne 17. 8. 2017. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 6. 6. 2019 postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 7. 2019, odeslaným téhož dne spolu s výzvou zástupce žalobkyně k zaplacení žalované částky. Žalovaný však na upomínku nijak nereagoval a žalobkyni ničeho nezaplatil. 4. Podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, v platném znění, platí, že službou elektronických komunikací je služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. 5. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 6. Podle § 1968 věty první o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 7. Podle § 1970 o.z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb. Žalovaný však za poskytnuté služby řádně nehradil v souladu s měsíčními vyúčtováními, celkem zůstal právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni dlužen 15 125 Kč. Dlužná částka nebyla v řízení jinak rozporována. 9. Na základě výše uvedeného soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 125 Kč. Žalobkyni byl zároveň přiznán i zákonný úrok z prodlení v souladu se splatností jednotlivých vyúčtování. Jelikož však žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení v rozporu s těmito vyúčtováními, soud výrokem II. zbývající požadovaný zákonným úrok jako nedůvodný zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, která činí 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 125 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 11. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.