9 C 365/2020-36 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví tohoto rozsudku uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne 14. 3. 2019 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] částku ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 26 518,60 Kč do 13. 4. 2019. Žalovaný však ve stanovené lhůtě finanční prostředky nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 5. 2020, žalovaný byl zároveň vyzván k zaplacení dlužné částky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 4. Právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], zaslala dne 14. 3. 2019 na účet č. [bankovní účet], jehož vlastníkem je žalovaný, finanční prostředky ve výši 16 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 5. 2020, odeslaným téhož dne, a zároveň byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou k uhrazení dlužné částky. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. 5. Soud však nemá za prokázané, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně řádně uzavřel smlouvu o úvěru, neboť z předložených listin není zřejmé, že se žalovaný s touto smlouvou seznámil a projevil vůli se podle ní řídit. Nadto soud podotýká, že žalobkyně ničím nedoložila, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Podle § 1968 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 1970 o z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy s žalovaným, v řízení bylo však prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet], které jí dosud nevrátil. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 16 000 Kč představované bezdůvodným obohacením žalovaného na úkor žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení bylo přiznáno podle § 1970 o.z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího poté, co byla žalovanému doručena žaloba, tedy ode dne 8. 1. 2021. 13. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítl. Lhůta pro splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení by v poměrné výši příslušela žalovanému, nicméně tomu v řízení žádné náklady nevznikly, a proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.