9 C 89/2020-327 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi (dále jen soud) dne 24. 2. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalovanou částku s příslušenstvím s poukazem zejména na následující skutečnosti: Účastníci uzavřeli dvě smlouvy – dne 23. 2. 2017 smlouvu o úvěru registrační [číslo] (dále jen první smlouva) jejíž součástí byly též Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] (dále jen VOP) a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele (dále jen podmínky) platné ke dni uzavření smlouvy. Dle této první Smlouvy žalobkyně žalovanému bezhotovostně dne 23. 2. 2017 poskytla úvěr ve výši 600 000 Kč, a to v části 11 000 Kč za účelem konsolidace dluhu žalovaného z úvěru či půjček poskytnutých žalobkyní, a co do částky 589 000 Kč bez sledování účelu použití prostředků. Žalovaný nepředkládal žalobkyni samostatné žádosti o čerpání úvěru, neboť úvěrové prostředky byly převedeny přímo na příslušný bankovní účet refinancovaných produktů a co do částky 589 000 Kč na evidenční úvěrový účet žalovaného. Dle první Smlouvy se zavázal žalovaný uhradit úvěr s úrokem ve výši 7,1 % p. a. v měsíčních splátkách vždy 20. dne kalendářního měsíce, přičemž úroky se zavázal žalobkyni žalovaný hradit měsíčně vždy do téhož data. Jistinu byl povinen žalovaný hradit počínaje dnem 20. 4. 2017, výše splátek vyčerpané jistiny měla odpovídat rozdílu mezi částkou 12 078 Kč a výší úroků splatných za období od předcházejícího dne splatnosti úroků popřípadě splátky jistiny úvěru do daného dne splatnosti. Žalovaný tak měl povinnost uhradit jistinu úvěru šedesáti měsíčními anuitními splátkami ve výši 12 078 Kč, přičemž výše poslední splátky měla odpovídat částce nesplacené jistiny úvěru a neuhrazených úroků. Žalovaný též souhlasil s pojištěním úvěru, resp. zařazením do pojištění za částku 600 Kč měsíčně a hradit poplatky a ceny za bankovní služby spojené s 1. Smlouvu dle Výňatku ze sazebníku. Žalovaný ovšem své závazky neplnil řádně a včas, žalobkyni uhradil pouze 23 pravidelných splátek. Z těchto důvodů žalobkyně dle čl. 11 Podmínek využila svého práva požadovat okamžité splacení všech závazků z 1. Smlouvy o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 16. 10. 2019 i přes výzvu žalobkyně do určeného data 30. 10. 2019 žalovaný dlužné splátky neuhradil, žalobkyně proto ke dni 30. 10. 2019 úvěr dopisem ze dne 16. 10.2019 zesplatnila. Ke dni 6. 11. 2019 tak žalovaný dlužil žalobkyni částku 434 465,22 Kč, z toho činila jistina 400260,11 Kč, poplatky úvěru 7 750 Kč, kapitalizovaný obchodní úrok z úvěru ke dni 6. 11. 2019 22 655,84 Kč, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení k témuž datu ve výši 3 799,27 Kč. Žalobkyně má i nárok na příslušenství po tomto datu 6. 11. 2019, tj. úrok 7,1 % p.a. u jistiny od dne 7. 11. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % p. a. z jistiny ode dne 7. 11. 2019 do zaplacení. Žalobkyně po žalovaném též požaduje poplatky v celkové výši 2 400 Kč, tj. poplatek pojištění splátek 600 Kč měsíčně za měsíce listopad, prosinec, leden a únor. Ke dni zahájení řízení činí nárok žalobkyně jistinu ve výši 400 260,11 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 6. 11. 2019 3 799,27 Kč, kapitalizovaný řádný úrok ke dni 6. 11. 2019 ve výši 22 655,84 Kč, poplatky za poskytnuté služby související s úvěrem ve výši 10 150 Kč, úrok 7,1 % ročně z jistiny ve výši 400 260,11 Kč od 7. 11. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 400 260,11 Kč od 7. 11. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalovanému zaslala dne 31. 1. 2020 předžalobní výzvu, přičemž ani na tuto výzvu žalovaný nereagoval. 2. Dalším žalobním návrhem se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 147,25 Kč s příslušenstvím s poukazem na tyto skutečnosti: Dne 14. 9. 2017 účastníci uzavřeli Smlouvu o osobní kreditní kartě (dále jen druhá Smlouva) jejíž součástí jsou též VOP a Podmínky osobních kreditních karet (dále jen Podmínky osobních kreditních karet). Na základě druhé Smlouvy byl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 30 000 Kč, přičemž tento úvěr byl veden na čísle účtu ke kreditní kartě č. [bankovní účet]. Žalovaný svůj závazek zaplatiti úvěr s úrokem ve výši 21,99 % i s dalšími poplatky nesplnil, žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně proto od druhé Smlouvy dopisem ze dne 18. 10. 2019 odstoupila, odstoupení zaslala žalovanému dne 18. 10. 2019, k doručení odstoupení došlo dle čl. 8 VOP dnem 6. 11. 2019. Tímto dnem zanikla i druhá Smlouva a žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni jistinu úvěru včetně úroků, cen a poplatků. Žalobkyně má tak vůči žalovanému nárok na zaplacení jistiny 30 147,25 Kč, dále kapitalizovaného úroku ke dni 6. 11. 2019 ve výši 5 220,57 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni 6. 11. 2019 ve výši 273,02 Kč, úroku z úvěru ve výši 22,04 % ročně z jistiny – tj. 30 147,25 Kč ode dne 7. 11. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 147,25 Kč od 7. 11. 2019 do zaplacení a neuhrazených poplatků ve výši 100 Kč. 3. K výzvě soudu ohledně absence rozhodných tvrzení a důkazních návrhů co do ověření úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně zdůraznila: před uzavřením obou smluv posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry, mimo jiné dle ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) a dle zákonných ustanovení ČNB. Žalobkyně nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, především do bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází (především BRKI,/NRKI, [příjmení], interní databáze žalobkyně, insolvenční rejstřík, evidence adres obecních a městských úřadů), ve kterých neměl žalovaný žádný negativní záznam, a jeho úvěruschopnost byla vyhodnocena kladně. Žalobkyně od žalovaného získala dostatečné informace o jeho příjmech a výdajích, příjmy žalovaného byly ověřeny z potvrzení o výši pracovního příjmu a z výstupu z běžného účtu, přičemž byla vyhodnocena průměrná výše měsíčního příjmu za posledních dvanáct měsíců částkou 31 440 Kč. Výdaje žalovaného byly vyhodnoceny ve výši 6 246 Kč, když žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, které byly dále konfrontovány s právními instituty z oblasti sociální politiky a částkami vycházejícími ze statistických dat. Žalobkyně dále uvedla, že nevyhodnocovala pouze informace poskytnuté žalovaným, ale srovnávala je též celou řadou databází, registrů a s demografickými a statistickými údaji zanesenými do skóringového modelu. Žalobkyně s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2017, č.j. 30 Co 400/2017-101 a na rozhodnutí finančního arbitra (např. nález ze dne 3. 12. 2018 vydaný pod č.j. FA/SR/SU [číslo]) upozornila na problematiku absolutní a relativní neplatnosti smluv, jakožto sankce za porušení ustanovení § 86 ZoSÚ. 4. Soud se prvotně zabýval otázkou, zda je ve věci soudem příslušným, a to s přihlédnutím, že se jedná o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Polské republiky. Soud zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, přičemž zjistil, že je zde dána pravomoc českých soudů dle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady ([příjmení]) [číslo] ze dne 2. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být dluh uhrazen. Soud dále posoudil, že je v souladu s ustanoveními zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.) i soudem věcně a místně příslušným. 5. Z důvodu neznámého pobytu žalovaného soud pro ochranu jeho práv ustanovil žalovanému opatrovníka z řad advokátů, a to Mgr. [jméno] [příjmení]. Žalovaný, prostřednictvím svého opatrovníka, navrhl, aby soud žalobu zamítl v celém rozsahu, a to z důvodu, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, neboť nelze jednoznačně prokázat, že finanční prostředky čerpal. Navíc i v případě, že se jedná o pasivní legitimaci na straně žalovaného, je zjevné že žalobkyně nedostatečně zhodnotila schopnost žalovaného splácet úvěr ve vztahu k oběma smlouvám, smlouvy jsou proto absolutně neplatné. 6. S námitkami opatrovníka žalobkyně nesouhlasila. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena řádně, smlouvy jsou platné. Úvěry byly skutečně poskytnuty žalovanému nikoliv jiné osobě, uvedené je zcela zřejmé z listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalovaný podepsal u žalobkyně velké množství listin, přičemž je zřejmé, že jeho podpisy jsou sice ve dvojí podobě, ovšem jsou zjevně podpisy žalovaného (delší forma a zkrácená forma podpisu). Částky žalobkyní poskytnuté byly zjevně hrazeny ve prospěch žalovaného, v případě prvé Smlouvy na účet, na který byla žalovanému vyplácena i mzda od jeho předchozíh