11 C 292/2022-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Návrhem podaným ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu neuhrazeného pojistného, které byl žalovaný povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] o pojištění odpovědnosti z výkonu povolání s počátkem pojištění dne 16. 1. 2020. Žalovaný nezaplatil pojistné splatné dne 16. 1. 2021, účinky ukončení pojistné smlouvy nastaly dne 17. 2. 2021, na pojistném za období od 16. 1. 2021 do 17. 2. 2021 včetně poplatku za upomínku ve výši 200 Kč dluží žalovaný částku 622 Kč. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes písemnou předžalobní upomínku zástupce žalobkyně. Žalobkyně požadovala i zákonná úrok z prodlení počínaje dnem 18. 2. 2021 do zaplacení. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Bulharska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 14 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky (čl. 17 citovaného nařízení). Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 16. 1. 2020 pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti z výkonu povolání, na jejímž základě žalovanému vznikla povinnost platit pojistné ve smluvené roční výši 4 896 Kč. Pojistná smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, a to s počátkem pojištění od 16. 1. 2020. Nedílnou součástí smlouvy byly pojistné podmínky ve smlouvě vyjmenované. Žalovaný neplatil pojistné řádně a včas, a proto byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužného obnosu s upozorněním na zánik pojištění, pokud uhrazen nebude. Upomínka byla žalovanému doručována na adresu uvedenou ve smlouvě. K ukončení pojistné smlouvy došlo ke dni 17. 2. 2021, dlužné pojistné za období od 16. 1. 2021 do 17. 2. 2021 činí 422 Kč, poplatek za upomínku vyúčtovaný dle sazebníku pak 200 Kč. Jelikož žalovaný ani poté dlužné pojistné neuhradil, byl vyzván k zaplacení žalované částky dopisem zástupce žalobkyně ze dne 10. 12. 2021 odeslaným téhož dne. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Bulharsko jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z pojistných podmínek. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený pojistnou smlouvou v souladu s ustanovením § 2758 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně hradit sjednané pojistné, proto pojištění v souladu s § 2804 o. z. zaniklo a žalovaný ke dni vyhlášení rozsudku dluží částku uvedenou v žalobě, jelikož podle § [číslo] má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Žalobkyně prokázala tvrzení obsažená v žalobě, a soud proto jejímu návrhu beze zbytku vyhověl, příslušenství v podobě úroku z prodlení bylo přiznáno v souladu s § 1970 občanského zákoníku, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění, kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 3 ve znění § 14b odst. 5 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.