11 C 392/2022-23 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 9. 8. 2022 včetně jeho doplnění ze dne 13. 10. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 3 940,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 28. 10. 2020 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky původní věřitelce vrátit a zaplatit jí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 940,80 Kč ve lhůtě 24. 11. 2020 Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na nichž se žalovaný zaregistroval a byl mu vytvořen uživatelský účet. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výpočtem mezi jeho příjmy a výdaji a lustrací žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, [příjmení], CRKI a EUCB. Původní věřitelka převedla dne 28. 10. 2020 na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] částku 2 000 Kč. Žalovaný ani přes upomínky neuhradil původní věřitelce ničeho. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k žalované pohledávce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván i upomínkou právního zástupce žalobkyně odeslanou dne 20. 1. 2022. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Po provedeném dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav: 4. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, historie transakcí, čestného prohlášení klienta a souhlasu se zpracováním osobních údajů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26. 10. 2020 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne částku ve výši 2 000 Kč, a to na účet č. [bankovní účet] s [variabilní symbol]. Žalovaný se zavázal částku ve výši 3 940,80 Kč, představující úvěr (2 000 Kč), poplatek za poskytnutí úvěru (1 940,80 Kč) a úrok, vrátit do 24. 11. 2020. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 40 %. Pohledávka původní věřitelky za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl zároveň vyzván k zaplacení dlužné částky (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 včetně její přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2022, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 1. 2022 a poštovním podacím lístkem z 20. 1. 2022). 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvních ujednání žalovanému úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy řádně a včas nesplnil, když doposud neuhradil jistinu ve výši 2 000 Kč a poplatek ve výši 1 940,80 Kč. Výše sjednaného poplatku nebyla soudem shledána jako nepoctivé ujednání, žalovaný byl na poplatek upozorněn již před uzavřením smlouvy a tyto poplatky představují běžné ujednání v obchodním styku, a to zejména s ohledem na charakter poskytnutého plnění a podmínek poskytnutí. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno v I. výroku rozsudku a uložil žalovanému povinnost k úhradě částky 3 940,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné částky od 25. 11. 2020 do zaplacení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalovaného. 8. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny: -) částkou 200 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) paušální náhradou hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. Aplikace § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu. 9. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.