11 C 80/2022-15 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 3. 1. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 9 596,78 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 18. 1. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy řádně nesplácel, pročež dle smlouvy došlo k zesplatnění úvěru a vzniku tzv. nové jistiny ve výši 58 000,74 Kč, která odpovídala nesplacené jistině úvěru a nezaplaceným úrokům za poskytnutí úvěr přirostlých ke dni zesplatnění úvěru. V důsledku prodlení se zaplacením nové jistiny byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. Platebním rozkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. 1. 2019 č.j. 15 C 4/2019-33 byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobkyni mimo jiné smluvní pokuty dle čl. 6 a 6.5 smlouvy, tedy částku 998 Kč a částku 14 405,22 Kč, která odpovídala smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za období prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny do 27. 12. 2018. Po datu 27. 12. 2018 žalovaný neuhradil žalobkyni stále ničeho a je proto povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 58 000,74 Kč od 28. 12. 2018 do 15. 12. 2021, která v souladu s ust. § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, činí 9 596,78 Kč. 2. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí ve věci, neboť se jedná o věc s cizím prvkem – žalovaný je státním příslušníkem Tuniské republiky s bydlištěm na území České republiky. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena s odkazem na čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný, který má bydliště na území členského státu EU, může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi mezinárodně příslušný k projednání věci. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a provedeným dokazováním má soud za zjištěný následující skutkový stav: 5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 1. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit v 30 splátkách po 4 656 Kč splatných každého 17. dne v měsíci. Součástí každé splátky byla i úhrada sjednaného úroku 166,41 % ročně. Dle článku 6.3 písm. b) smlouvy v případě prodlení žalovaného s úhradou splátek o délce 65 dnů byl úvěr automaticky zesplatněn. Dle článku 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru dosud nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávaly tzv. novou jistinou. Dle čl. 6 smlouvy byl žalovaný v případě, že v den zesplatnění úvěru tzv. novou jistinu neuhradil, povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. Dle čl. 6 smlouvy byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každé prodlení se zaplacením měsíční splátky úvěru o délce 30 dnů. Dle čl. 6 smlouvy byl omezen souhrn všech smluvních pokut žalobkyně výší 0,5 násobku výše úvěru poskytnutého žalovanému (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 18. 1. 2018). Dopisem ze dne 23. 4. 2018 žalobkyně žalovanému oznámila, že v důsledku jeho prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů došlo k zesplatnění úvěru. Dlužná jistina k tomuto dni činila 50 000 Kč, přirostlé úroky 12 656,74 Kč a smluvní pokuty 998 Kč (prokázáno oznámení o zesplatnění ze dne 23. 4. 2018). Platebním rozkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. 1. 2019 č.j. 15 C 4/2019-33 byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobkyni částku 59 398 Kč se zákonným úrokem z prodlení, částku 14 405,22 Kč, sjednaný úrok z úvěru a náhradu nákladů řízení (prokázáno platebním rozkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. 1. 2019 č.j. 15 C 4/2019-33). Předžalobní upomínkou ze dne 15. 12. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z tzv. nové jistiny 62 656,74 Kč za období od 28. 12. 2018 do 15. 12. 2021 ve výši 9 596,78 Kč, a to do 15 dnů od doručení této výzvy. Téhož dne byla předžalobní upomínka podána žalobkyní k poštovní přepravě (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 15. 12. 2021 a podacím archem ze dne 15. 12. 2021). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, která žalovanému poskytla úvěr, sídlo na území České republiky. 8. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen„ o. z.“, přičemž podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2048 věty prvé o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Dle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Na základě žalobkyní předložených listin byl zjištěn následující skutkový stav: žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 1. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit sjednané úroky. Této své povinnosti žalovaný včas a řádně nedostál, pročež byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátek a úvěr byl zesplatněn. Z důvodu prodlení se zaplacením zesplatněné jistiny a úroku z úvěru byl povinen zaplatit žalovaný smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a úroku úvěru kapitalizovaného ke dni zesplatnění. K zaplacení dlužné jistiny včetně úroku z úvěru, smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek ve výši 998 Kč a smluvní pokuty za prodlení se zaplacením zesplatněné jistiny a úroku úvěru kapitalizovaného ke dni zesplatnění (dle smlouvy tzv. nové jistiny) ve výši 14 405,22 Kč byl žalovaný uznán povinným platebním rozkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. 1. 2019 č.j. 15 C 4/2019-33 Ani poté žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho a je proto povinen zaplatit žalobkyni i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z tzv. nové jistiny za období od 28. 12. 2018 do 15. 11. 2021 ve výši 9 596,78 Kč Smluvní pokuta byla sjednána v souladu s § 2048 o. z., její výše je přiměřená primární povinnosti žalovaného a souhrn výše všech smluvních pokut, které je žalovaný povinen žalobkyni uhradit, dosahuje limitu 25 000 Kč. Soud proto žalobě zcela vyhověl a uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni žalovanou částku 9 596,78 Kč včetně žalovaného příslušenství. Výše žalované částky nebyla v řízení nikterak rozporována. Právo žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného, ke kterému došlo po uplynutí lhůty 15 dnů