13 C 318/2021-71 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 98 996,53 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným dne 8. 10. 2018 smlouvu o rychlé půjčce [číslo] kterou se právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal splácet čerpané peněžní prostředky 96 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 967 Kč vždy k 10. dni v měsíci, společně s úrokem z úvěru ve výši 15,90 % ročně a dalšími poplatky podle smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, produktové podmínky pro osobní úvěry právní předchůdkyně žalobkyně a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný však čerpaný úvěr řádně nesplácel, pročež právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 23. 1. 2020 úvěr zesplatnila. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 96 663,53 Kč, dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 9 436,27 Kč, dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 316,75 Kč a dlužných poplatků ve výši 2 333 Kč. Žalobkyně vlastnické právo k žalované pohledávce nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 2. 2020 s původní věřitelkou [právnická osoba] Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně. Vedle žalované částky požaduje žalobkyně po žalovaném též zaplacení sjednané úroku a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny. 2. Žalovaný je státním občanem Polské republiky, avšak má trvalé bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 8. 10. 2018 se žalovaným smlouvu o rychlé půjčce [číslo] kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky právní předchůdkyně žalobkyně splácet v 96 měsíčních splátkách ve výši 1 967 Kč vždy k 10. dni v měsíci, počínaje dnem 12. 11. 2018. Součástí každé splátky byla i úhrada úroku z úvěru ve výši 15,90 % ročně a poplatky podle smlouvy a ceníku právní předchůdkyně žalobkyně. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky pro osobní úvěry a ceník právní předchůdkyně žalobkyně (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] ze dne 5. 10. 2018, akceptací návrhu na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] ze dne 8. 10. 2018, všeobecnými obchodními podmínkami, produktovými podmínkami pro osobní úvěry [právnická osoba], ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby). Žalovaný úvěr v celé výši vyčerpal jednorázově ve výši 100 000 Kč dne 8. 10. 2018, a to převodem na účet č. [bankovní účet] (prokázáno souhrnným výpisem pohybů na účtě za období 1. 1. 2000 do 6. 3. 2020). 7. Čerpané peněžní prostředky však žalovaný včas a řádně nesplácel, pročež právní předchůdkyně žalobkyně dluh žalovaného z úvěrové smlouvy v souladu s produktovými podmínkami ke dni 23. 1. 2020 zesplatnila a dopisem z téhož dne o tom informovala žalovaného a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky 109 749,55 Kč (prokázáno prohlášením o okamžité splatnosti a výzvou k uhrazení dluhu ze dne 23. 1. 2020). 8. Před uzavření smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, který uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba] od [číslo] a pobírá čistý měsíční příjem ve výši 20 000 Kč (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo]). 9. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne 27. 2. 2020 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 2. 2020). O změně v osobě věřitele byl žalovaný písemně informován dopisem ze dne 11. 3. 2020 (prokázáno vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 11. 3. 2020). Právní zástupkyně žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzývala k zaplacení žalované částky (prokázáno předžalobní výzvou k úhradě ze dne 7. 4. 2020). 10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 11. Věc byla soudem posuzována podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), přičemž podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 13. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně podle smluvního ujednání žalovanému úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaný se dostal do prodlení s hrazením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně tak má nárok na nesplacenou jistinu úvěru ve výši 96 663,53 Kč a na nezaplacené poplatky ve výši 2 333 Kč. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, a uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni částku jistiny a poplatků v celkové výši 98 996,53 Kč společně se sjednaným úrokem ve výši 15,90 % ročně kapitalizovaným částkou 9 436,27 Kč a dále od 15. 2. 2020 do zaplacení ve sjednané výši z dlužné jistiny a se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 1 316,75 Kč a dále ve výši 10,00 % ročně z dlužné jistiny od 15. 2. 2020 do zaplacení. Zákonný úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše zákonného úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Rozpor s dobrými mravy v souběžném přiznání smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení soud neshledal. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 355,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 960 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 98 996,53 Kč sestávající z částky 5 060 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 530 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 550 Kč ve výši 2 845,50 Kč. 15. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. 16. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.