14 C 114/2022-36 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 68 737,69 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne 15. 10. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] jíž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 60 731 Kč, a žalovaný se je zavázal vrátit ve sjednaných měsíčních splátkách po 3 500 Kč. Výše prvního čerpání ze stanoveného úvěrového rámce byla stanovena ve výši 3 986 Kč. Tuto částku právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 25. 11. 2019 tak, že za žalovaného uhradila část kupní ceny za vybrané zboží příslušnému prodejci. Nad rámec tohoto prvního čerpání dále žalovaný čerpal revolvingový úvěr počínaje dnem 4. 12. 2019. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, pročež právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 30. 6. 2020 zesplatnila a žalovanému tím vznikla povinnost jednorázově uhradit celkovou částku ve výši 68 737,69 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 60 730,95 Kč, úroku ve výši 5 653,99 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 654,50 Kč, nákladů vymáhání ve výši 50 Kč a pojistného ve výši 1 048,25 Kč. S účinností ke dni 3. 7. 2018 byla pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 23. 7. 2020. Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky písemně vyzván předžalobní upomínkou ze dne 23. 7. 2020. 2. Žalovaný je státním občanem Polské republiky. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena s odkazem na čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný, který je občanem členského státu může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi mezinárodně příslušný k projednání věci. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě v poskytnuté lhůtě 10 dnů nevyjádřil, soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil následující. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru a rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne 15. 10. 2019 bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel dne 15. 10. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o revolvingovém úvěru, jíž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s limitem 60 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit poskytnuté peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však ve výši 500 Kč, splatných každého 17. dne v měsíci. V každé splátce byla zahrnuta i úhrada úroku ve sjednané výši 22,68 % ročně a sjednaného pojistného za pojištění ve výši 5,99 % z měsíční splátky. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, který v žádosti uvedl, že je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, pracuje u zaměstnavatele společnosti [právnická osoba] na pozici dělník s čistým měsíčním příjmem ve výši 30 000 Kč, s náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč a dalšími finančními závazky ve výši 4 000 Kč. Z čl. VI smlouvy pak soud ověřil, že v případě prodlení s úhradou splátek byl žalovaný povinen hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 600 Kč a poplatky za odeslané upomínky ve výši 100 Kč. Výše prvního čerpání ze stanoveného úvěrového rámce byla stanovena ve výši 3 986 Kč. Tuto částku právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 25. 11. 2019. Dále čerpal žalovaný peněžní prostředky z úvěrového rámce ode dne 4. 12. 2019. Z přehledu čerpání úvěru soud zjistil, že žalovaný z úvěrového rámce čerpal finanční prostředky, přičemž neuhradil ničeho, dlužná částka ke dni 19. 5. 2020 činila částku 68 687,69 Kč. Dlužnou částku tvoří jistina ve výši 60 730,95 Kč, úroky ve výši 5 653,99 Kč, poplatky ve výši 600 Kč, smluvní pokuta ve výši 654,50 Kč a pojistné ve výši 1 048,25 Kč. 6. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 26. 5. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu prodlení se splácením úvěru od smlouvy o úvěru odstoupila a prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 30. 6. 2020 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 68 688 Kč k témuž dni. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 7. 7. 2020 ve spojení s rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 7. 2018 a potvrzení o přijetí úplaty soud zjistil, že práva z pohledávky ve výši 68 687,69 Kč za žalovaným byla převedena na žalobkyni. 8. Z oznámení ze dne 23. 7. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému písemně oznámila postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo]. 9. Z oznámení a předžalobní výzvy ze dne 23. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného prostřednictvím právního zástupce písemně informovala o postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] současně ho vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši 68 687,69 Kč s úrokem z prodlení. 10. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 15. 10. 2019 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 60 000 Kč, a dále závazek žalovaného čerpané prostředky vrátit v měsíčních splátkách včetně úroku, pojistného a dalšího příslušenství. Svému závazku žalovaný nedostál, po zesplatnění úvěru a postoupení pohledávky na žalobkyni nadále dluží žalobkyni žalovanou částku ve výši 68 737,69 Kč, sestávající z jistiny ve výši 60 730,95 Kč, úroku ve výši 5 653,99 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 654,50 Kč, nákladů vymáhání ve výši 50 Kč a pojistného ve výši 1 048,25 Kč. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 13. Podle § 2048 věty první o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. S ohledem na výše uvedené, kdy žalobkyně prokázala právní důvod i výši žalované částky, svou aktivní legitimaci a zcela po právu tak nárokovala svou pohledávku za žalovaným, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Výše žalované částky nebyla v řízení nikterak rozporována. S ohledem na prodlení žalovaného s peněžitým plněním náleží žalobkyni též úhrada úroků z prodlení dle § 1970 o. z., přičemž jeho výše vyplývá z vládního nařízení č. 351/2013 Sb. ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalovaného. Smluvní pokuta byla sjednána v souladu s § 2048 o. z. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 515,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 750 Kč a nákladů za