14 C 13/2022-14 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky, s tím, že účastníci uzavřeli dne 8. 11. 2019 účastnickou smlouvu [číslo] dne 11. 11. 2019 účastnickou smlouvu [číslo] dne 5. 5. 2020 účastnickou smlouvu [číslo] o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (dále jen: Smlouvy). Nedílnou součástí Smluv byly všeobecné podmínky žalobkyně, ceník služeb, obchodní podmínky jednotlivých služeb a tarifů a kupní smlouva. Na základě Smluv se žalobkyně zavázala poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, dále ji poskytla koncové zařízení. Žalovaná se zavázala žalobkyni za tyto služby řádně platit ceny vyúčtované podle všeobecných podmínek, ve lhůtě splatnosti uvedené v jednotlivých vyúčtováních. Žalovaná je v prodlení s úhradou následujících vyúčtování, přičemž se nejedná o služby, které by nebyla žalobkyně oprávněna vymáhat v tomto soudním řízení: Vyúčtování [číslo] splatné dne 22. 12. 2020 v částce 3 040 Kč, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 3 040 Kč, (nesplacená kupní cena koncového zařízení), vyúčtování [číslo] splatné dne 27. 8. 2020 v částce 1 285 Kč - z toho v tomto soudním řízení nárokováno 319,99 Kč, vyúčtování [číslo] splatné dne 27. 9. 2020 v částce 2 449 Kč – z toho v tomto soudním řízení nárokováno 259,99 Kč, vyúčtování [číslo] splatné dne 27. 10. 2020 v částce 147 Kč – z toho v tomto soudním řízení nárokováno 13,33 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 16. 9. 2021, avšak bezvýsledně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tvrzení žalobkyně proto nikterak nerozporovala. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil pravdivost výše uvedených tvrzení žalobkyně, na která co do svých skutkových zjištění odkazuje: účastníci uzavřeli citované účastnické smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (i dále jen: Smlouvy), jejichž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky žalobkyně, ceník služeb, obchodní podmínky a kupní smlouva. Na základě Smluv byla žalobkyně nejen povinna poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, ale též ji poskytnout koncové zařízení. Žalovaná se v souladu s všeobecnými podmínkami zavázala ceny za poskytnuté služby účtované podle platného ceníku řádně a včas hradit. Žalovaná byla současně upozorněna, že neuhrazením příslušné splátky ve splatnosti se stávají splatnými všechny dosud neuhrazené splátky. Cena služeb elektronických komunikací včetně ceny za koncové zařízení a za služby třetích stran byla žalované vyúčtována řádně. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 16. 9. 2021, avšak bezvýsledně. <i>4. Podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, v platném znění, platí, že službou elektronických komunikací je služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací;</i> <i>5. podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu;</i> <i>6. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (§ 1968 věty první o.z.). Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ nařízení vlády“) platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 7. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřeny jak smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb., tak i kupní smlouva ve smyslu § 2079 odst. 1 o. z. Žalobkyně si svůj závazek vyplývající z kupní smlouvy splnila, když žalované odevzdala koncové zařízení, avšak žalovaná své závazky nesplnila, poněvadž koncové zařízení sice převzala, ale žalobkyni splátky za jeho užívání nehradila (3 360 Kč) a dále ve lhůtě splatnosti nezaplatila cenu za poskytnuté služby třetích stran (273,31 Kč). 8. Na základě výše uvedeného soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni žalovanou částku 3 631,31 Kč. Žalobkyni byl zároveň přiznán i zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty stanovené ve vyúčtování nejmladší faktury. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 173,12 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Aplikace § 14b AT je v daném případě zcela namístě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zástupce žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu. 10. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 11. Třídenní lhůta ke splnění povinností žalované byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.