15 C 283/2022-20 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení 1) částky 2 500 Kč s odůvodněním, že dne 24. 11. 2017 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb [číslo] na jejímž základě bylo žalovanému zapůjčeno žalobkynino zařízení označené [příjmení] – [anonymizováno] v6 [anonymizováno] v hodnotě 886,98 Kč (včetně DPH), satelitní držák v hodnotě 144 Kč (včetně DPH) a přívodní kabely v hodnotě 1 469,02 Kč (včetně DPH), že žalobkyně dne 1. 12. 2020 smluvní závazek z důvodu prodlení žalovaného s úhradou faktur za poskytované služby ukončila, čímž žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutá zařízení, což plyne z Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně (článek Trvání smlouvy, odst. 11), avšak žalovaný tak neučinil, tudíž žalobkyni nevrácením uvedených zařízení vznikla škoda, která je představována jejich hodnotou, 2) částky 2 386 Kč s tím, že žalovanému bylo pronajato žalobkynino zařízení označené [anonymizována tři slova] za měsíční poplatek 99 Kč, že žalobkyně dne 1. 12. 2020 smluvní závazek z důvodu prodlení žalovaného s úhradou faktur za poskytované služby ukončila. Dlužná částka 2 386 Kč představuje 4 x částku 99 Kč za pronájem zařízení za měsíce září až prosinec 2020 a náhradu škody ve výši 1 990 Kč odpovídající hodnotě zařízení [anonymizována tři slova] a přívodnímu kabelu ve výši 90 Kč, které žalovaný žalobkyni po ukončení smlouvy nevrátil. K zaplacení žalovaných částek byl žalovaný vyzván před podáním žaloby výzvou zástupce žalobkyně ze dne 20. 12. 2021. Žalobkyně požaduje též přiznat zákonný úrok z prodlení z jednotlivých žalovaných částek. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 24. 11. 2017 smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb [číslo] na jejímž základě se zavázala žalovanému zřídit a poskytovat telekomunikační služby a žalovaný se zavázal za ně zaplatit sjednanou cenu. Dne 22. 7. 2020 žalobkyně žalovanému instalovala zařízení [příjmení] – [anonymizována čtyři slova] v hodnotě 886,98 Kč (včetně DPH) včetně satelitního držáku v hodnotě 144 Kč (včetně DPH) a přívodní kabely v hodnotě 1 469,02 Kč, dále zařízení [anonymizována tři slova] a žalovaný svým podpisem na předávacím protokolu [číslo] ze dne 22. 7. 2020 potvrdil převzetí těchto zařízení. Strany si ve smlouvě sjednaly pro případ, že po ukončení smlouvy nevrátí poskytnutá zařízení, povinnost žalovaného uhradit paušální náhradu škody ve výši 2 500 Kč, a to do 3 dnů od doručení výzvy k její úhradě. Dále bylo ve smlouvě ujednáno, že výše úhrady v případě ukončení smlouvy/služby před uplynutím doby trvání výpovědí ze strany žalovaného nebo žalobkyně nebo dohodou obou smluvních stran, výše úhrady nákladů spojených s telekomunikačním koncovým zařízením, které bylo žalovanému poskytnuto za zvýhodněných podmínek, výše instalačního a deinstalačního poplatku jsou uvedeny v technických specifikacích, ceníku a Všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že byl seznámen s obsahem Všeobecných obchodních podmínek. Žalobkyně zároveň žalovanému pronajala zařízení [anonymizována tři slova] za měsíční poplatek 99 Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému měsíční poplatek ve výši 99 Kč fakturou [číslo] ze dne 1. 10. 2020, splatnou dne 16. 11. 2020, [číslo] ze dne 2. 11. 2020, splatnou dne 16. 11. 2020, fakturou [číslo] ze dne 1. 12. 2020, splatnou dne 15. 12. 2020 a fakturou [číslo] ze dne 4. 1. 2021, splatnou dne 18. 1. 2021. Žalovaný na tyto faktury ničeho neuhradil. 5. Dopisem ze dne 1. 12. 2020 označeným jako výpověď smlouvy [číslo] zaslala žalobkyně žalovanému výpověď smlouvy uzavřené dne 24. 11. 2017 mezi účastníky, a to z důvodu neuhrazení jeho závazků vyplývajících z uvedené smlouvy. Žalobkyně rovněž vyzvala žalovaného k umožnění deinstalace její technologie. K odeslání dopisu žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě došlo dne 1. 12. 2020. 6. Žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění jeho povinnosti dopisem ze dne 20. 12. 2021 odeslaným žalovanému téhož dne. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Smlouva o poskytování telekomunikačních služeb byla uzavřena dle § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. 9. Podle § 2913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen„ o. z.“, poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. 10. V návaznosti na výše provedené dokazování soud shledal žalobní návrh žalobkyně zcela po právu. Účastníci spolu uzavřeli dne 24. 11. 2017 smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb [číslo] na jejímž základě mimo jiné žalobkyně instalovala žalovanému dvakrát zařízení včetně držáků a přívodních kabelů a žalovaný svým podpisem na předávacích protokolech potvrdil převzetí těchto zařízení. Žalobkyně pro prodlení žalovaného s úhradou cen za poskytované služby smluvní závazek ukončila a vyzvala žalovaného k vrácení poskytnutých zařízení a zaplacení dlužné částky za pronajaté zařízení. Žalovaný zařízení nevrátil, a proto soud přiznal žalobkyni v souladu se shora citovaným ustanovením § 2913 o. z. náhradu škody v penězích, jelikož žalovaný porušil svoji ze smlouvy mu plynoucí povinnost vrátit zařízení po ukončení smlouvy a žalobkyni vznikla škoda v podobě prostředků vynaložených na pořízení těchto zařízení vzhledem k tomu, že žalovaný nereagoval na výzvu žalobkyně a poskytnutá zařízení jí nevrátil (§ 2951 o. z.). Soud tedy přiznal žalobkyni částku ve výši 2 500 Kč a částku ve výši 2 386 Kč. Příslušenství v podobě úroků z prodlení bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 886 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 12. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.