15 C 301/2022-69 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 99 676,68 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovanou dne 25. 1. 2019 smlouvu o půjčce na kliknutí [číslo], kterou se právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala splácet čerpané peněžní prostředky 120 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 731,65 Kč vždy k 15. dni v měsíci, společně s úrokem z úvěru ve výši 16,90 % ročně a dalšími poplatky podle smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, produktové podmínky pro osobní úvěry právní předchůdkyně žalobkyně a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná však čerpaný úvěr řádně nesplácela, pročež právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 13. 1. 2020 úvěr zesplatnila. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 99 676,68 Kč, dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 13 636,75 Kč a dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 276,58 Kč. Žalobkyně vlastnické právo k žalované pohledávce nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 2. 2020 s původní věřitelkou [právnická osoba] Před podáním žaloby byla žalovaná k zaplacení žalované částky vyzvána předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně. Vedle žalované částky požaduje žalobkyně po žalované též zaplacení sjednané úroku a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny. 2. Žalovaná je státním občanem Polské republiky, avšak má trvalé bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 25. 1. 2019 se žalovanou smlouvu o půjčce na kliknutí [číslo], kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky právní předchůdkyně žalobkyně splácet v 120 měsíčních splátkách ve výši 1 731,65 Kč vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 2. 2019 s tím, že výše první splátky činila 972,30 Kč. Součástí každé splátky byla i úhrada úroku z úvěru ve výši 16,90 % ročně a poplatky podle smlouvy a ceníku právní předchůdkyně žalobkyně. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky pro osobní úvěry a ceník právní předchůdkyně žalobkyně (prokázáno návrhem smlouvy o půjčce na kliknutí [číslo] ze dne 25. 1. 2019, akceptací návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí ze dne 25. 1. 2019, všeobecnými obchodními podmínkami, produktovými podmínkami pro osobní úvěry [právnická osoba], ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby). Žalovaná úvěr v celé výši vyčerpala jednorázově ve výši 100 000 Kč dne 25. 1. 2019, a to převodem na účet č. [bankovní účet] (prokázáno výpisem spotřebitelského úvěru). 7. Čerpané peněžní prostředky však žalovaná včas a řádně nesplácela, pročež právní předchůdkyně žalobkyně dluh žalované z úvěrové smlouvy v souladu s produktovými podmínkami ke dni 13. 1. 2020 zesplatnila a dopisem z téhož dne o tom informovala žalovanou a vyzvala ji k zaplacení dlužné částky (prokázáno produktovými podmínkami a prohlášením o okamžité splatnosti a výzvou k uhrazení dluhu ze dne 13. 1. 2020). 8. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne 27. 2. 2020 svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 2. 2020). O změně v osobě věřitele byla žalovaná písemně informována dopisem ze dne 11. 3. 2020 (prokázáno vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 11. 3. 2020). Právní zástupkyně žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzývala k zaplacení žalované částky (prokázáno předžalobní výzvou k úhradě ze dne 7. 4. 2020). 9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 10. Věc byla soudem posuzována podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), přičemž podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena podle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 12. Mezi žalobkyní a žalovanou vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně podle smluvního ujednání žalované úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaná se dostala do prodlení s hrazením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně tak má nárok na nesplacenou jistinu úvěru ve výši 99 676,68 Kč, úrok ve výši 13 636,75 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 276,58 Kč. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, a uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni částku jistiny ve celkové výši 99 676,68 Kč společně se sjednaným úrokem ve výši 16,90 % ročně kapitalizovaným částkou 13 636,75 Kč a dále od 15. 2. 2020 do zaplacení ve sjednané výši z dlužné jistiny a se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 276,58 Kč a dále ve výši 10,00 % ročně z dlužné jistiny od 15. 2. 2020 do zaplacení. Zákonný úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše zákonného úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Rozpor s dobrými mravy v souběžném přiznání smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení soud neshledal. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 500,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 984 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 99 676,68 Kč sestávající z částky 5 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 550 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 650 Kč ve výši 2 866,50 Kč. 14. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. 15. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.