15 C 312/2022-29 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 10. 6. 2022 domáhá po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. V žalobě uvedla následující: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 4. 12. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 4. 12. 2020 úvěr. Celkem žalovaný čerpal úvěr ve výši 59 678,31 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], odesláním žádosti o úvěr žalovaný potvrdil, že se seznámil s obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, k uzavření smlouvy došlo dle smluvních podmínek okamžikem poskytnutí úvěru žalovanému. Žalovaný se zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr a úrok z poskytnutého úvěru ve výši 10,50 % měsíčně, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaný na úvěr zaplatil částku 15 000 Kč a žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 44 678,31 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 11. 2021. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 18. 11. 2021. 2. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI a BRKI, k čemuž žalovaný dal uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěru splatit, a že řádně zvážil své možnosti. Dále původní věřitelka ověřovala úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní, a to smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 4. 12. 2020, standardních informací o spotřebitelském úvěru, obchodním podmínek společnosti [právnická osoba] dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], odesláním žádosti o úvěr žalovaný potvrdil, že se seznámil s obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, k uzavření smlouvy došlo dle smluvních podmínek okamžikem poskytnutí úvěru žalovanému dne 4. 12. 2020 (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 4. 12. 2020, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba]). Z platební informace soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 59 678,31 Kč převodem na účet č. [bankovní účet]. Dále z platební informace soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně účtovala žalované dne 11. 7. 2021, 11. 8. 2021 a 11. 9. 2021 v souladu s čl. VI. odst. 1 písm. a) částku 250 Kč (prokázáno platební informací). Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 44 678,31 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení zákonným úroků z prodlení. Žalovaný se podle smlouvy zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnuté peněžní prostředky do 4. 10. 2021. Žalovaný celkem uhradil na svůj dluh částku 15 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 18. 11. 2021. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 18. 11. 2021, odeslané dle podacího lístku téhož dne. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a ničeho nezaplatil. 6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Žalovanému byla převodem na jeho účet poskytnuta částka 59 678,31 Kč, žalovaný z této částky žalobkyni vydal 15 000 Kč, zbývající částku ve výši 44 678,31 Kč žalobkyni ani právní předchůdkyni žalobkyně nevydal a bez právního důvodu si ji ponechal. 7. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon [číslo]“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 zákona [číslo] poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 ods.t 1 zákona [číslo] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona [číslo]). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy. 12. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK, C [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 13. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřeb