15 C 442/2022-33 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku 482 782,63 Kč s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], uzavřela dne 16. 1. 2020 se žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka, v níž se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Úvěr byl žalovanému poskytnut neúčelově, jednorázově převodem na běžný účet. Žalovaný se v čl. II. smlouvy zavázal hradit právní předchůdkyni úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 9,90 % ročně. Žalovaný byl povinen splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši od měsíce následujícího po uzavření smlouvy. Kromě této splátky byl žalovaný povinen ještě hradit každý měsíc poplatky, přičemž jejich splatnost byla vždy k 10. dni každého kalendářního měsíce. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, právní předchůdkyně přistoupila v souladu s produktovými podmínkami dne 14. 12. 2020 k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se stala věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s právní předchůdkyní dne 16. 11. 2021. Za období od postoupení pohledávky nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. Po žalovaném žalobkyně požaduje dlužnou jistinu ve výši 478 137,63 Kč, poplatky a smluvní pokutu ve výši 900 Kč, úroky z úvěru ve výši 20 261,95 Kč kapitalizované ke dni zesplatnění, úroky z prodlení ve výši 29 531,43 Kč kapitalizované ke dni zesplatnění, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 479 037,63 Kč od 25. 11. 2021 a úrok ve výši 9,90 % ročně z částky 478 137,63 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky, žalovaný na výzvu nijak nereagoval a dlužnou částku ani částečně nezaplatil. 2. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, avšak má trvalé bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 16. 1. 2020 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8 309,65 Kč zahrnujících i sjednané pojištění ve výši 749 Kč měsíčně spolu se smluvním úrokem ve výši 9,90 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, všeobecné produktové podmínky a sazebník poplatků (prokázáno smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka uzavřenou dne 16. 1. 2020, všeobecnými produktovými podmínkami účinnými od 1. 10. 2017, všeobecnými obchodními podmínkami účinnými od 1. 11. 1999, sazebníkem poplatků za produkty a služby pro FO nepodnikatele platný od 1. 9. 2013). Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho účet č. [bankovní účet] téhož dne (doloženo žádostí o úvěr, výpisem z úvěrového účtu, platební historií). Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti o úvěr ze dne 16. 1. 2020. Žalovaný uváděl čistý příjem ve výši 24 079 Kč u zaměstnavatele [právnická osoba] Celkový měsíční příjem domácnosti uváděl ve výši 50 000 Kč. Žalovaný neměl další závazky, ani žádnou vyživovací povinnost (prokázáno Žádostí o úvěr ze dne 16. 1. 2020, Potvrzením o výši příjmu). Právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. Jelikož žalovaný splátky neplatil řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr dopisem ze dne 16. 12. 2020 ke dni 14. 12. 2020 zesplatnila (prokázáno dopisem o zesplatnění ze dne 16. 12. 2020 včetně podacího archu). Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 16. 11. 2021 postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30. 11. 2021, odeslaným dne 9. 12. 2021 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021, výpisem ze seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 22. 11. 2021, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021 a podacím lístkem ze dne 9. 12. 2021). Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 14. 4. 2022, odeslaným téhož dne. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil (prokázáno předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně včetně podacího lístku). 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o.z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 a násl. o.z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si své pohledávky. 8. V daném případě uzavřela právní předchůdkyně se žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka ve smyslu § 2395 o.z. a násl. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně podle smluvního ujednání žalovanému úvěr skutečně poskytla, žalovaný však úvěr včas a řádně nehradil, v důsledku čehož právní předchůdkyně úvěr ke dni 14. 12. 2020 zesplatnila a následně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě co do požadované dlužné jistiny, tak i co do úroků z prodlení uplatněných v souladu s § 1970 o.z., a to kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 29 531,43 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 20 261,95 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné částky 479 037,63 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 9,90 % ročně z dlužné jistiny od 15. 12. 2020 do zaplacení. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 57 644,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 19 312 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 482 782,63 Kč sestávající z částky 10 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 680 Kč ve výši 6 652,80 Kč.