20 C 119/2022-30 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 92 983,97 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 23. 4. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal úvěr splatit v 96 měsíčních splátkách po 2 421,54 Kč počínaje dnem 12. 5. 2019. Součástí každé splátky byla úhrada jistiny, úroku ve výši 21,7 % ročně a poplatků. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník poplatků žalobkyně. Dne 23. 4. 2019 převedla žalobkyně peněžní prostředky na účet žalovaného. Žalovaný úvěr včas a řádně nesplácel, pročež žalobkyně dne 17. 5. 2021 prohlásila úvěr za okamžitě splatný. Žalovaná doposud splatný úvěr nesplatil a dluží žalobkyni na jistině 89 804,41 Kč, úrok, který byl součástí splatných splátek ve výši 8 398,93 Kč, poplatky ve výši 3 179,56 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 13. 12. 2021 ve výši 3 536,90 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 98 203,34 Kč od 14. 12. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena s odkazem na čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný, který je občanem členského státu EU, může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi mezinárodně příslušný k projednání věci. 3. Dále se soud zabýval otázkou použití hmotného práva na daný případ. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se použije pro smlouvy uzavřené po 17. 12. 2009. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, resp. původní věřitelka, která žalovanému poskytla úvěr, sídlo na území České republiky. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) soud k projednání věci samé nenařídil jednání, rozhodoval na základě obsahu spisu účastníků v této věci a v řízení provedených listinných důkazů. 6. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a to žádosti o úvěr, smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 23. 4. 2019, potvrzení o výši příjmu, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, základních produktových podmínek spotřebitelského úvěru, všeobecných produktových podmínek, sazebníku poplatků, výpisu z běžného účtu, výpisů z úvěrového účtu, oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 19. 5. 2021 včetně podacího archu a předžalobních upomínek ze dne 15. 12. 2021 včetně podacích archů má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 4. 2019 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně úroku ve výši 21,7 % ročně a pojistného ve výši 219 Kč žalobkyni splatit v 96 měsíčních splátkách po 2 421,54 Kč splatných každého 12. dne v měsíci počínaje dnem 12. 5. 2019. Úvěruschopnost žalovaného prověřila žalobkyně především z výše měsíčního příjmu žalovaného. Před uzavřením smlouvy žalobkyně žalovaného seznámila s jeho právy a povinnostmi z uzavírané smlouvy. Z článku 10 a 11 smlouvy soud ověřil oprávnění žalobkyně úvěr zesplatnit v případě prodlení žalovaného s úhradou splátek nebo jakéhokoliv jiného peněžitého závazku dle smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné produktové podmínky, základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru a sazebník poplatků. Žalobkyně dne 23. 4. 2019 převedla peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč na účet žalovaného. Žalovaný sjednané splátky včas a řádně nehradil, v důsledku čehož žalobkyně prohlásila úvěr ke dni 17. 5. 2021 za splatný a žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky 101 545,20 Kč, která byla v části 89 804,41 Kč jistinou, v části 8 398,93 Kč splatnými úroky, v části 3 179,56 Kč dlužnými poplatky a náklady na upomínání a v části 162,50 Kč dlužnými úroky z prodlení. Ke dni 26. 11. 2021 narostl zákonný úrok z prodlení z jistiny a úroku na celkovou částku 3 226,10 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván upomínkou právního zástupce žalobkyně ve věci této ze dne 15. 12. 2021. 7. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn skutkový stav, jak výše uvedeno, tedy že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 4.2019 smlouvu o úvěru. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se smlouvou zavázal splácet poskytnuté peněžní prostředky ve sjednaných splátkách. Součástí každé ze splátek byla i úhrada sjednaného úroku z úvěru, poplatků a pojistného. Žalobkyně svým smluvním povinnostem dostála, když žalovanému poskytla peněžní prostředky ve sjednané výši. Žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, když sjednané splátky včas a řádně nehradil. Po zesplatnění úvěru nadále zůstal žalobkyni dlužen jistinu úvěru ve výši 89 804,41 Kč, úrok z úvěru zahrnutých ve splátkách ve výši 8 398,93 Kč a poplatky ve výši 3 179,56 Kč včetně příslušenství – zákonného úroku z prodlení. 8. Závazkový právní vztah uzavřeli žalovaný a žalobkyně dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda svým nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. S ohledem na výše uvedené, kdy žalobkyně prokázala právní důvod, výši žalované částky a zcela po právu tak nárokovala svou pohledávku za žalovaným, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. S ohledem na prodlení žalovaného s peněžitým plněním náleží žalobkyni i úhrada zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kapitalizovaného do dne 13. 12. 2021 částkou 3 536,90 Kč a od 14. 12. 2021 do zaplacení z dlužné jistiny a úroku, který byl součástí splátek. 11. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) Náklady řízení představuje soudní poplatek v částce 3 720 Kč, paušální odměna advokáta dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 4 820 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínku a podání žaloby), 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. ve výši 3 225,60 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst.1 o.s.ř.). 12. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku, včetně náhrady nákladů řízení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).