20 C 418/2022-20 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 2 120 Kč s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne 27. 2. 2017 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě zřídila a vedla pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal platit za poskytované služby poplatky dle platného ceníku. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky původní věřitelky. Z důvodu podstatného porušení smluvních povinností spočívající ve vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který žalovaný v přiměřené době nevyrovnal, právní předchůdkyně žalobkyně dne 20. 2. 2020 od smlouvy odstoupila. Na účtu vznikl dluh ve výši 2 120 Kč na poplatcích. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 3. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky. 2. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena s odkazem na čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný, který je občanem členského státu může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru a smlouvy o účtu místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o účtu též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi mezinárodně příslušný k projednání věci. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, postupoval soud se souhlasem účastníků ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. a rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, a to smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, všeobecnými obchodními podmínkami, produktovými podmínkami k vedení účtů a vkladů, ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby, výpisem z osobního účtu a odstoupením od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb má soud za prokázané, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], uzavřeli dne 27. 2. 2017 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, jíž se původní věřitelka zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky k vedení účtů a vkladů původní věřitelky. Poplatky byly žalovanému účtovány dle ceníků produktů a služeb. Právní předchůdkyně žalobkyně pro žalovaného účet vedla. Ode dne 30. 6. 2019 účet žalovaného neustále vykazoval dluh na účtovaných poplatcích, který ke dni 11. 2. 2020 narostl na částku 2 120 Kč. Jelikož tedy účet vykazoval celkový debet ve výši 2 120 Kč, původní věřitelka v souladu s čl. 14 všeobecných obchodních podmínek dne 20. 2. 2020 odstoupila od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb s účinností ke dni 6. 3. 2020. Dluh žalovaného představovaly dlužné poplatky účtované žalovanému v souvislosti s vedením účtu ve výši 2 120 Kč. 6. Aktivní legitimace žalobkyně byla u všech žalovaných pohledávek doložena rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018, smlouvou o postoupení pohledávek č. [rok] [číslo] ze dne 25. 3. 2020 a potvrzení úplaty ze dne 16. 4. 2020, na jejichž základě byla pohledávka za žalovaným postoupena na [právnická osoba], a.s. Dopisem ze dne 24. 4. 2020 žalobkyně doložila, že původní věřitelka informovala žalovaného o postoupení pohledávky na [právnická osoba], a.s. Předžalobní výzvou k úhradě ze dne 25. 5. 2020 včetně poštovního podacího archu žalobkyně dokládala, že žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky. <i>7. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu na účet.</i> <i>8. Podle § [číslo] ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.</i> <i>9. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>11. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 12. V dané věci soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o účtu. Původní věřitelka zřídila a vedla pro žalovaného účet. Žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně a včas nesplnil, když na účtu vznikl celkový debet ve výši 2 120 Kč, který představoval dlužné účtované poplatky, načež původní věřitelka od smlouvy o účtu odstoupila. Žalovaný svůj dluh ze smlouvy o účtu nevyroval. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o.z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. Protože žalobkyně prokázala právní tituly i výši žalované částky, kterou žalovaný nikterak nerozporoval, soud shledal žalobu důvodnou a zcela jí vyhověl. 13. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, paušální náhradou hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. Aplikace § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokátka žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 14. Lhůta k plnění je dána dle § 160 odst. 1 o.s.ř.