21 C 145/2022-17 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Tento rozsudek obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 4 185 Kč představující neuhrazené televizní poplatky za období září 2019 až březen 2022, které byla žalovaná z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinna platit podle zvláštního zákona, včetně nákladů na uplatnění pohledávky. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci. Žalovaná byla od 1. 1. 2019 hlášena v evidenci žalobkyně jako poplatník televizních poplatků. Dle předpisu plateb byla žalovaná povinna platit za televizní přijímač poplatek 135 Kč měsíčně splatný do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Za období září 2019 až březen 2022 však žalovaná poplatek neuhradila, čímž jí vůči žalobkyni vznikl dluh ve výši 4 185 Kč. Dlužnou částku žalovaná neuhradila ani přes písemnou výzvu žalobkyně ze dne 28. 3. 2022. Žalobkyně zároveň požadovala částku 63 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky, vyplývající z rámcové dohody o poskytování služeb ze dne 29. 4. 2022 uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] Po právní stránce byla věc posouzena tak, že žalované jakožto držiteli televizního přijímače vznikla povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky (§ 3 odst. 2 a § 7 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů) ve výši 135 Kč měsíčně (§ 6 zákona č. 348/2005 Sb.), splatné nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 věta prvá zákona č. 348/2005 Sb.). Žalovaná však tuto povinnost řádně nesplnila, když žalobkyni neuhradila poplatky za období září 2019 až březen 2022. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku dosud nezaplatila, dostala se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů, vedle práva na zaplacení dlužné částky právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požaduje ode dne následujícího po splatnosti příslušného poplatku, přičemž žalobkyně žádala přiznat pouze úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 19. 7. 2022. Žalobkyni rovněž vzniklo právo na náklady spojené s uplatněním pohledávky. Soud za tohoto stavu shledal žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ve věci úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů ve výši 600 Kč Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z paušální náhrady ve výši 100 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb.) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud nepřiznal žalobkyni náklady právního zastoupení, neboť v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013 dospěl k závěru, že k uplatnění nároku vyplývajícího z nezaplacení televizních poplatků nebylo třeba odborných znalostí v míře přesahující běžné znalosti zaměstnanců žalobkyně, a proto se nejednalo o účelně vynaložené náklady Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).