21 C 180/2022-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Tento rozsudek obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 945 Kč představující neuhrazené televizní poplatky za období srpen 2021 až únor 2022, které byl žalovaný z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinen platit podle zvláštního zákona, včetně nákladů na uplatnění pohledávky. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci. Žalovaný byl od 31. 5. 2021 hlášen v evidenci žalobkyně jako poplatník televizních poplatků. Dle předpisu plateb byl povinen platit za televizní přijímač poplatek 135 Kč měsíčně splatný do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Za období srpen 2021 až únor 2022 však žalovaný poplatek neuhradil, čímž mu vůči žalobkyni vznikl dluh ve výši 945 Kč. Dlužnou částku neuhradil ani přes písemnou výzvu žalobkyně ze dne 28. 3. 2022. Žalobkyně zároveň požadovala částku 63 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky, vyplývající z rámcové dohody o poskytování služeb ze dne 29. 4. 2022 uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] Po právní stránce byla věc posouzena tak, že žalovanému jakožto držiteli televizního přijímače vznikla povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky (§ 3 odst. 2 a § 7 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů) ve výši 135 Kč měsíčně (§ 6 zákona č. 348/2005 Sb.), splatné nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 věta prvá zákona č. 348/2005 Sb.). Žalovaný však tuto povinnost řádně nesplnil, když žalobkyni neuhradil poplatky za období srpen 2021 až únor 2022. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku dosud nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, vedle práva na zaplacení dlužné částky právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požaduje z jednotlivých neuhrazených poplatků ode dne následujícího po splatnosti příslušného poplatku (tj. z částky 135 Kč od 16. dne v měsíci, v němž byl daný poplatek splatný), přičemž žalobkyně žádala přiznat pouze úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhotovení žaloby (19. 7. 2022). Žalobkyni rovněž vzniklo právo na náklady spojené s uplatněním pohledávky. Soud za tohoto stavu shledal žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ve věci úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů ve výši 600 Kč Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z paušální náhrady ve výši 100 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb.) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud nepřiznal žalobkyni náklady právního zastoupení, neboť v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013 dospěl k závěru, že k uplatnění nároku vyplývajícího z nezaplacení televizních poplatků nebylo třeba odborných znalostí v míře přesahující běžné znalosti zaměstnanců žalobkyně, a proto se nejednalo o účelně vynaložené náklady Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).