21 C 49/2022-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 7 098 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným po jeho registraci na internetových stránkách [webová adresa] uzavřela na základě jeho žádosti dne 1. 10. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 113 Kč ve lhůtě splatnosti 15. 10. 2021. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 1. 10. 2021 převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný ve lhůtě splatnosti úvěr ani poplatek neuhradil, žalobkyni tak vznikl vůči žalovanému nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 5 000 Kč od 16. 10. 2021 do 30. 4. 2022 v celkové výši 985 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho, ač byl žalobkyní k zaplacení žalované částky vyzván. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 1. 10. 2021 za pomoci elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit ve lhůtě 14 dnů společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 113 Kč. Z článku IX bod 1 písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru soud ověřil, že v případě prodlení žalovaného s vrácením úvěru byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného a totožnost žalovaného. Žalobkyně dne 1. 10. 2021 převedla peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, že ve lhůtě splatnosti a ani poté neuhradil ničeho, pročež mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 985 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 12. 4. 2022 byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k zaplacení žalované částky, tato upomínka byla zaslána i na e-mailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Úvěruschopnost spotřebitele se posuzuje dle § 86 ZoSÚ. 10. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 téhož ustanovení souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., kdy se žalobkyně zavázala, že poskytne žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se jí zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok z úvěru ve sjednané lhůtě. Žalobkyně svoji smluvní povinnost splnila, když žalovanému poskytla jím požadované peněžní prostředky, avšak žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, když neuhradil žalobkyni ničeho. Pro případ prodlení žalovaného se splněním svého závazku byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta dle § 2048 o. z. a § 122 ZoSÚ, jejíž výši soud nepovažoval za nepřiměřenou. Žalovaný tak dluží žalobkyni částku 5 000 Kč včetně sjednaného poplatku ve výši 1 113 Kč, smluvní pokutu ve výši 985 Kč a částku úroku z prodlení, o kterou se dluh žalovaného zvyšuje každým dnem jeho prodlení se zaplacením. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Právo žalobkyně požadovat zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařila prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z vládního nařízení č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ve věci úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů ve výši 1 489 Kč Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad ve výši 189 Kč. Soud rozhodl o odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů podle § 14b advokátního tarifu, neboť nárok vzniklý ze smlouvy o úvěru byl uplatňován ustáleným vzorem podaným opakovaně stejnou žalobkyní v právně i skutkově obdobných věcech (soudu známo z jeho úřední činnosti), předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu. 16. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).