3 T 154/2021 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Na obžalovaného [celé jméno obžalovaného] byla dne [datum] k Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi podána obžaloba, která mu kladla za vinu spáchání shora pospaných skutků. 2. Soud věc projednal dne [datum] v hlavním líčení, na jehož počátku obžalovaný po příslušném poučení prohlásil ve smyslu § 206c odst. 1 trestního řádu, že je vinný spácháním obou skutků, přičemž souhlasil s jejich právní kvalifikací. Jelikož prohlášení viny obžalovaného nebylo v rozporu se zjištěným skutkovým stavem a jelikož v předchozím řízení nedošlo k žádným podstatným vadám, soud postupem dle § 206c odst. 4 trestního řádu prohlášení viny obžalovaného za souhlasného stanoviska státního zástupce a obhájce přijal. Současně soud dle § 206c odst. 6 trestního řádu soudu uvedl, že v rozsahu prohlášení viny nebude dokazování prováděno. 3. S ohledem na skutečnost, že v řízení před soudem nebylo v důsledku přijetí prohlášení viny obžalovaného prováděno standardní dokazování, soud jen okrajově poukazuje na relevantní usvědčující důkazní prostředky, které byly shromážděny v přípravném řízení. Jedná se především o výpověď obžalovaného z přípravného řízení, ve které se k oběma skutkům doznal. Doznání koresponduje s výsledky dechových zkoušek, které prokázaly přítomnost alkoholu v organismu obžalovaného. Pokud jde o druhý skutek, je na místě poukázat především na podaná vysvětlení zasahujících policistů [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a rovněž také na kamerový záznam pořízený jedním z policistů, na němž je jednání obžalovaného částečně zachyceno. 4. V souladu s obžalobou soud proto jednání pod bodem 1) rozsudku kvalifikoval jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 trestního zákoníku. Tento delikt náleží do skupiny tzv. ohrožovacích trestných činů a jeho podstata obecně spočívá v tom, že pachatel vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost (kdy tento stav si pachatel zaviněně přivodí vlivem návykové látky) činnost, při které by mohl ohrozit život či zdraví lidí, nebo způsobit značnou škodu na majetku. V dané věci je nesporné, že obžalovaný prokazatelně řídil motorové vozidlo, což je jednoznačně činnost, při které může dojít k ohrožení života, zdraví či majetku jiných osob, a to ve stavu vylučujícím způsobilost, který si obžalovaný přivodil požitím alkoholu. Pokud jde o tzv. stav nezpůsobilosti, tak soudní praxe došla k závěru, že podle poznatků lékařské vědy není žádný, ani nadprůměrně disponovaný, řidič motorového vozidla schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, pokud hladina alkoholu dosáhne nejméně 1,00 g (1 promile), jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 5 Tdo 874/2007, které bylo publikováno v oficiální Sbírce pod sbírkovým číslem Rt 26/2008, přitom citované rozhodnutí dokonce nevylučuje, že v konkrétních případech může stav vylučující způsobilost nastat i při nižších hodnotách alkoholu. V dané věci obžalovaný nadýchal hodnotu, která bezpečně danou hranici přesahuje, a to i při zohlednění možné odchylky měřicího přístroje. 5. I skutek popsaný pod bodem 2) rozsudku soud kvalifikoval ve shodě s obžalobou, a sice jako zločin podplacení dle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Obžalovaný se totiž nabídkou finančních prostředků pokusil ovlivnit chování policistů, kteří v rámci služby řešili jeho protiprávní jednání spočívající v řízení vozidla pod vlivem alkoholu. Řádný a zákonný výkon povinností službu konajících policistů je přitom beze sporu věcí obecného zájmu ve smyslu zmíněné skutkové podstaty. Pro dokonání trestného činu postačuje, že obžalovaný slíbil či nabídl úplatek (není nutné úplatek skutečně fakticky poskytnout), což se v dané věci stalo. Úplatkem se rozumí neoprávněné výhoda, které se dostává jiné osobě, která na takovou výhodu nemá právní nárok. V dané věci se jednalo o nabídku úplatku formou peněz výměnou za to, aby policisté vyřešili protiprávní čin neoficiálním způsobem tak, aby obžalovaný nepřišel o řidičský průkaz. Obžalovaný se tohoto jednání dopustil přímo vůči policistům, tedy vůči úředním osobám ve smyslu § 127 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku, čímž byl naplněn kvalifikační znak podmiňující užití vyšší trestí sazby ve smyslu § 332 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. 6. Při úvaze o druhu a výše trestu soud vycházel ze zákonné úpravy dle § 36 a násl. trestního zákoníku. Obžalovaný se na území České republiky dosud nedopustil žádného trestného činu. V záznamech má jeden přestupek z podzimu 2021, který byl potrestán pokutou ve výši [částka]. Dle zprávy slovenských orgánů byl obžalovaný na Slovensku stíhán v roce 2012 za krádež a v roce 2015 dvakrát za typově shodný přečin (ohozenie pod vlivom návykovej látky). Dle výpisu z evidenční karty řidiče je obžalovaný držitelem řidičského oprávnění (skupiny A, B1, B) od [datum], kdy mu byl vydán Magistrátem hlavního města Praha řidičský průkaz s platností do [datum]. V kartě řidiče obžalovaný nemá žádný záznam. Obžalovanému dále polehčuje jeho úplné doznání již z přípravného řízení s tím však, že tuto polehčující okolnost nelze příliš přeceňovat, neboť obžalovaný byl při páchání trestné činnosti přistižen policií a důkazní stav neskýtal příliš velký prostor pro úspěšnou obhajobu. Jelikož obžalovaný navíc u hlavního líčení prohlásil vinu, byl soud k tomuto povinen ve prospěch obžalovaného přihlédnout ve smyslu § 39 odst. 1 trestního zákoníku. Obžalovaný u hlavního líčení dále projevil upřímně působící lítost nad svým jednáním a své počínání označil za chybu s tím, že je připraven nést následky. S ohledem na uvedené je zřejmé, že nápravy odsouzeného je možné dosáhnout působením podmíněného trestu odnětí svobody, který byl s ohledem na polehčující okolnosti zvolen v rámci sazby od jednoho do šesti let v adekvátní délce 18 měsíců, se zkušební dobou v trvání dvou let a šesti měsíců, která by měla být dostačující k ověřené, zda si obžalovaný vzal z trestního řízení náležité ponaučení. Trest byl uložen jako úhrnný, neboť obžalovaný se dopustil dvou trestných činů. Obžalovaný si musí být vědom, že nejpozději na konci zkušební doby bude soud rozhodovat, zda se ve zkušební době osvědčil či nikoliv, kdy pro kladné rozhodnutí je nutné, aby během ní vedl řádný život, tj. aby se vyvaroval veškeré trestné činnosti. Jelikož obžalovaný řízením motorového vozidla pod vlivem alkoholu porušil jednu z hlavních povinností každého řidiče, byl mu jako vedlejší trest dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na přiměřenou dobu dvou let, kdy bylo zohledněno množství požitého alkoholu, respektive jeho hodnoty naměřené v dechu, a dále skutečnost, že obviněný má k tomuto typu protiprávního jednání jisté sklony, neboť byl za typově podobnou trestnou činnost stíhán ve Slovenské republice.