7 C 17/2022-16 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi dne 27. 10. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 510 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného televizního poplatku za měsíce listopad 2018 – prosinec 2020, který byla žalovaná z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinna platit podle zvláštního zákona. Žalovaná se poté, co byla soudem vyzvána ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, k výzvě soudu nevyjádřila, a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Z tohoto důvodu postupoval soud ve shodě s ust. § 115a o. s. ř., a rozhodl bez nařízení jednání. Z účastníky předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná se od července 2017 přihlásila jako poplatník televizního poplatku. Žalovaná nezaplatila televizní poplatek za měsíce listopad 2018 – prosinec 2020. Žalobkyně žalovanou o zaplacení upomínala dopisy. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Žaloba je důvodná, neboť žalovaná byla v rozhodném období poplatníkem televizního poplatku (§ 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů), výše televizního poplatku činila 135 Kč měsíční (§ 6 zákona č. 348/2005 Sb.) a televizní poplatek byl splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 věta prvá uvedeného zákona), avšak žalovaná jej dosud neuhradila. Úrok z prodlení byl stanoven v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k počátku prodlení, když do prodlení se žalovaná dostala dnem následujícím po splatnosti příslušného poplatku. Úrok z prodlení byl kapitalizován ke dni 27. 10. 2021, když žalobkyně přiznání úroku z prodlení za další období nepožadovala. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobkyni zcela vyhověl, když žalovaná zůstala zcela nečinná a neuvedla nic, co by nárok žalobkyně zpochybnilo. Žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši 1 126 Kč, které představují soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, a sice odměna advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 200 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby) 400 Kč, 2x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21 % z částky 600 Kč, tj. 126 Kč. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaná povinna dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.