7 C 380/2022-20 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi dne 30. 6. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 285,92 Kč s příslušenstvím, přičemž žalovaná částka představuje částku za neuhrazenou odebranou elektřinu vyúčtovanou fakturou právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) [číslo] za období od 13. 3. 2019 do 20. 2. 2020 s datem splatnost 23. 3. 2020 znějící na částku 6 285,92 Kč. Pohledávka přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný se poté, co byl soudem vyzván ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, k výzvě soudu nevyjádřil, a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Z tohoto důvodu postupoval soud ve shodě s ust. § 115a o. s. ř., a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Žalovaný je státním občanem Rumunska. Jelikož se ve věci jedná o závazek z kupní smlouvy na dodávku elektřiny, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že se právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) zavázala umožnit žalovanému odběr elektrické energie v odběrném místě [ulice a číslo], [obec] a žalovaný se zavázal za realizovaný odběr elektrické energie zaplatit cenu dle platného ceníku právního předchůdce žalobkyně, a řídit se Všeobecnými obchodními podmínkami dodávky elektřiny (viz smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 8. 3. 2019 a všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny). 6. Žalovaný byl vyzván k úhradě ceny za odebranou elektřinu v období od 13. 3. 2019 do 20. 2. 2020 fakturou [variabilní symbol] ze dne 9. 3. 2020 s datem splatnosti 23. 3. 2020 znějící na částku 6 285,92 Kč, přičemž na svůj dluh i přes upomínku právní předchůdkyně žalobkyně neuhradil ničeho a to ani zčásti. 7. Vystavitelem faktury byla společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], která smlouvou o postoupení pohledávek postoupila pohledávku žalobkyni. Dopisem ze dne 2. 6. 2022 oznámila žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky a zároveň mu téhož dne adresovala předžalobní výzvu k plnění. 8. Po skutkové stránce má soud za prokázané veškeré skutečnosti zjištěné ze žalobkyní předložených listinných důkazů, když o jejich správnosti a pravosti nemá důvod pochybovat. <i>9. Dle ust. § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění platném pro rozhodné období platí, že smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.</i> <i>10. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>11. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 12. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným platnou a účinnou smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě vznikla žalobkyni povinnost dodávat žalovanému elektrickou energii a žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni cenu za odebranou elektrickou energii. Zatímco žalobkyně svoji povinnost splnila, žalovaný svoji povinnost porušil, když se dostal do prodlení s úhradou ceny odebrané elektrické energie. Do prodlení se zaplacením dluhu se žalovaný dostal den následující po dni splatnosti příslušné faktury a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat také zaplacení úroku z prodlení. 13. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobkyni zcela vyhověl, když žalovaný zůstal zcela nečinný a neuvedl nic, co by nárok žalobkyně zpochybnilo. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně, která se svého nároku domáhala formulářovou žalobou, byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši 1 489 Kč, které představují soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, a sice odměna advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 200 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepis žaloby) 600 Kč, 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a DPH vevýši 21 % z částky 900 Kč, tj. 189 Kč. 15. V této souvislosti soud na rozdíl od žalobkyně uvádí, že žaloba v této věci je totožná s mnoha jinými žalobami žalobkyně, byla podána na ustáleném vzoru a obsahuje skutková tvrzení, která se ve všech žalobách na zaplacení odebrané elektrické energie opakují a v detailech jsou uplatněnému nároku pouze přizpůsobena. V daném případě má soud za to, že je třeba podaný návrh posoudit jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkové i právně obdobných věcech (nárok vyplývající z nezaplacené odebrané elektrické energie), když jsou v předem připraveném textu měněny pouze údaje o žalovaném, číslu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, odběrném místě, neuhrazené faktuře, datu uzavření a účinnosti smlouvy o postoupení pohledávek a datu, kdy byla žalovanému odeslána předžalobní výzva; právní argumentace (včetně její stylizace) je všech případech zcela shodná. 16. V dané věci soud rovněž odkazuje na usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 97 Co 736/2014 ze dne 9. 2. 2015, dle něhož„ je-li text návrhu předem připravený v textovém souboru, pracuje-li žalobce se stále stejným textem a jde-li o text, který předem připravil žalobce tak, aby různé údaje týkající se různých žalovaných mohl do tohoto textu jen doplňovat, je naplněna podmínka podání na ustáleném vzoru“ a Nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne 29. 3. 2012, dle něhož“ je pojmem„ formulářová žaloba“ třeba rozumět návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření, však je totožný či jen s drobnými odchylkami”. 17. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 18. Lhůtu k plnění soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.