9 C 287/2022-43 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 3. 6. 2016, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 45 000 Kč. Žalovaný však neplnil své závazky řádně a včas a dostal se do prodlení. Žalobkyně proto úvěr ke dni 1. 10. 2017 zesplatnila, a to v souladu s bodem 12. 3. smlouvy o úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 39 350,42 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto novou jistinu v den zesplatnění nezaplatil, žalobkyně s odkazem na bod 12. 7. smlouvy o úvěru požadovala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky i přes výzvy žalobkyně jakkoliv neplnil, bylo ze strany žalobkyně zahájeno u Okresního soudu v Mladé Boleslavi soudní řízení, ve věci bylo rozhodnuto vyhovujícím rozsudkem ze dne 13. 8. 2019, č. j. 20 C 167/2019-66 (dále jen: rozsudek 20 C 167/2019-66). Rozsudkem 20 C 167/2019-66 byla žalovanému mj. uložena povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokuty dle čl. 12 1. a 12. 7., tedy částky ve výši 4 930 Kč a 9 851,07 Kč. [příjmení] ve výši 9 851,07 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 12. 7. smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 39 350,42 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny úvěru do 13. 5. 2019. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po datu 13. 5. 2019, proto žalobkyně touto žalobou požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 7 786 Kč od 14. 5. 2019 do 27. 4. 2022, tj. ve výši 8 413,2 Kč v souladu s § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani po předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně ze dne 27. 4. 2022. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení též zákonného úroku z prodlení částky ze smluvní pokuty – tj. z částky 8 413, Kč od 14. 5. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ve věci byl zcela nečinný. 3. Soud k projednání věci nařídil jediné jednání a to na 23. 9. 2022, ke kterému předvolal oba účastníky. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil, svou nepřítomnost nikterak neomluvil. Soud proto věc projednal a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 3. 6. 2016, [číslo] soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku společně se sjednaným úrokem ve výši 137,1 % ročně ve 36 měsíčních splátkách po 3 629 Kč. Z čl. 12 smlouvy o revolvingovém úvěru vzal soud za prokázané, že žalobkyně byla oprávněna úvěr zesplatnit, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou jakékoliv splátky o délce 60 dnů. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru měly stát součástí nové jistiny úvěru a žalovaný byl povinen uhradit tuto novou jistinu žalobkyni nejpozději v den zesplatnění (čl. 12 smlouvy). Z čl. 12 smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. 5. Z oznámení o zesplatnění ze dne 1. 10. 2017 soud vzal soud za prokázané, že žalobkyně celý úvěr zesplatnila, a to v souladu s bodem [číslo] smlouvy o revolvingovém úvěru, vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru o délce 60 dnů, a zároveň vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 52 927 Kč. 6. Z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 13. 8. 2019, č. j. 20 C 167/2019-66 ve spojení s usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. 9. 2019, č. j. 20 C 167/2019-75 soud zjistil, že tímto rozsudkem pro zmeškání, respektive výrokem II. byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 4 930 Kč a 9 851,07 Kč. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 4. 2022 včetně podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek. 8. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení: <i>9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.</i> <i>11. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.</i> <i>12. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.</i> <i>13. Podle § 9 odst. 1 zákona ZoSÚ, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 téhož ustanovení spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.</i> 14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouvu o revolvingovém úvěru byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením této smlouvy o úvěru dostatečně a odborným způsobem zkoumala schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 odst. 1 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy. 15. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci [anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno], C [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 16. Ustanovení § 9 odst. 1 ZoSÚ stanovující důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). 17. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle dokladů o jeho příjmech, kdy příjmy žalovaného z pracovního poměru u zaměstnavatele [právnická osoba] činily průměrně 11 783 Kč čistého měsíčně (prokázáno potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu ze dn