13 C 301/2023-14 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Předmětem řízení je zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Podle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za plyn za období [datum] – [datum], s tím, že žalobkyně měla dne [datum] uzavřít se žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky zemního plynu, podle níž mu dodávala plyn do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. Žalobkyně vystavila žalovanému dne [datum] fakturu [číslo] splatnou dne [datum] na částku 31 881,96 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou plateb za odběr plynu, požaduje žalobkyně po žalovaném též zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 500 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému doporučenou písemnou upomínku ze dne [datum]. Žalovaný ani poté dlužnou částku neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním občanem Ukrajiny s povoleným pobytem na území České republiky, zabýval se soud nejprve posouzením pravomoci a použitelností právního řádu. Postupoval přitom podle článku 48 odst. 5 mezinárodní smlouvy o právní pomoci mezi Českou republikou a Ukrajinou vyhlášenou v České republice pod [číslo] Sb.m.s., podle kterého má pravomoc k řízení o smluvním závazku justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo nebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Jestliže se účastníci na použitelném právu neshodli, řídí se vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených odst. 3. Pro řízení o sporu ohledně nemovitého majetku, který vznikne ze smluvních vztahů, o nichž pojednává odst. 2, justiční orgán použije právní řád té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nalézá. Z uvedených ustanovení vyplývá, že je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky a věc je třeba posoudit podle českého právního řádu. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: Účastníci řízení uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky zemního plynu ze dne [datum] Součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky žalobkyně a ceník služeb. Žalobkyně se na základě smlouvy zavázala zejména dodávat plyn do výše uvedeného odběrného místa a žalovaný se zavázal hradit žalobkyni měsíční zálohy, a dále zbývající vyúčtovanou cenu dodávky plynu za příslušné zúčtovací období poté, co bude žalobkyní v souladu s obchodními podmínkami a příslušnými předpisy vyfakturována (prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky zemního plynu ze dne [datum], ceníkem nadstandardních služeb a smluvních pokut za nedodržení platebních povinností). Žalobkyně žalovanému dodávala plyn a související služby podle smlouvy. Žalobkyně žalovanému vyúčtovala k úhradě za období od [datum] do [datum] fakturou [číslo] splatnou dne [datum] částku 31 881,96 Kč (prokázáno fakturou [číslo]). Žalovaný neuhradil ničeho (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by uhradil více). Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum] (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne [datum] a doručenkou). Ani poté žalovaný dlužnou částku neuhradil. Podle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. Uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávek plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách plynu ve smyslu § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně podle smlouvy uhradit vyfakturovanou cenu dodávky plynu, žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodaný plyn právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v zákonné výši, a to ode dne následujícího po splatnosti faktury. Jelikož žalovaný svým smluvním povinnostem řádně a včas nedostál, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni cenu odebraného plynu, zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dále sjednanou smluvní pokutu za prodlení s úhradou faktury v celkové výši 500 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 474 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 296 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 32 381,96 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud při určení výše nákladů aplikoval § 14b a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, výši dlužné částky a popř. výši příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t. Náhrada nákladů byla přiznána v obecné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).