13 C 78/2023-16 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 13 878 Kč jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo [registrační značka] o objemu válců motoru nad 2 500 cm3 s číslem technického průkazu [anonymizováno] za dobu od 16. 1. 2021 do 10. 6. 2021 (ohledně uvedeného vozidla nebyla podle žalobkyně uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla), včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 2. Žalovaný je státním občanem Maďarské republiky, avšak má trvalé bydliště v České republice, jde o tzv. věc s cizím (mezinárodním) prvkem, v níž je soud povinen především zkoumat svou mezinárodní příslušnost. Pro posouzení této otázky je třeba postupovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“), u něhož je dána teritoriální působnost (věc se týká [obec] a Slovenské republiky, členů Evropské unie), časová působnost (řízení bylo zahájeno po 10. 1. 2015) i věcná působnost (jde o spor z pojistné smlouvy). 3. Příslušnost zdejšího soudu nelze založit na základě článku 26 Nařízení Brusel I bis, neboť žalovaný se na výzvu soudu k žalobě nijak nevyjádřil (je nečinný), ale bylo zjištěno bydliště na území ČR (příslušnost podle článku 4, resp. článku 14 a násl. nařízení Brusel I bis), je tedy dána příslušnost zdejšího soudu. 4. Mezi Českou republikou a Maďarskou republikou je třeba smluvní vztahy založené po 17. 6. 2009 posuzovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen Nařízení Řím I). Nebyla-li provedena volba práva podle čl. 3, bude se podle čl. 7 nařízení Řím I. pojistná smlouva řídit právem členského státu, v němž se riziko nachází v okamžiku uzavření smlouvy, tedy českým právem. U pojistných smluv, pro které členský stát ukládá povinnost uzavřít pojištění, platí, že pokud je právo členského státu, ve kterém se nachází riziko, v rozporu s právem členského státu, který ukládá povinnost uzavřít pojištění, je rozhodným právem právo státu ukládajícího povinnost uzavřít pojištění. Pro účely tohoto článku je země, v níž se riziko nachází, určena podle čl. 2 písm. d) druhé směrnice Rady 88/357 EHS. 5. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a souhlas žalovaného soud předpokládal postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. 6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný byl provozovatelem vozidla [registrační značka] (objem válců motoru nad 2 500 cm3), technický průkaz číslo [anonymizováno], v době od 16. 1. 2021 do 10. 6. 2021, v uvedené době ohledně tohoto vozidla neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla. Příspěvek za nepojištěné vozidlo nezaplatil, ač byl k tomu vyzýván žalobkyní ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy a následně upomínán dopisem. Náklady na vymáhání činí 300 Kč, k jejich zaplacení byl žalovaný taktéž písemně vyzván. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. 7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle § 4 odst. 1 citovaného zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 citovaného zákona výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výše příspěvku činí 93 Kč za každý den porušení povinnosti (§ 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Podle § 4 odst. 4 citovaného zákona osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek činí 300 Kč (§ 2a shora uvedené vyhlášky). 8. Splatnost příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek nastala v souladu s § 4 odst. 7 citovaného zákona marným uplynutím 30. dne ode dne doručení výzvy. 9. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky vlastního příspěvku a z částky nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přičemž jeho výše byla určena podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 878 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. 11. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.