15 C 471/2022-17 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 30. 8. 2022 domáhá po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. V žalobě uvedla následující: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne 18. 2. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne 18. 2. 2021 úvěr. Celkem žalovaná čerpala úvěr ve výši 101 281,61 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], odesláním žádosti o úvěr žalovaná potvrdila, že se seznámila s obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, k uzavření smlouvy došlo dle smluvních podmínek okamžikem poskytnutí úvěru žalované. Žalovaná se zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr a úrok z poskytnutého úvěru ve výši 10,45 % měsíčně, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaná na úvěr nezaplatila ničeho a žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 101 281,61 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2022. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 13. 4. 2022. 2. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI a BRKI, k čemuž žalovaná dala uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěru splatit, a že řádně zvážila své možnosti. Dále původní věřitelka ověřovala úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní, a to smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 18. 2. 2021, standardních informací o spotřebitelském úvěru, obchodním podmínek společnosti [právnická osoba] dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], odesláním žádosti o úvěr žalovaná potvrdila, že se seznámila s obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, k uzavření smlouvy došlo dle smluvních podmínek okamžikem poskytnutí úvěru žalované dne 18. 2. 2021 (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 18. 2. 2021, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba]). Z platební informace soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 101 281,61 Kč převodem na účet č. [bankovní účet] (prokázáno platební informací). Žalovaná se podle smlouvy zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnuté peněžní prostředky do 17. 3. 2022. Žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 101 281,61 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalované zaplacení zákonných úroků z prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, což žalované oznámila dopisem ze dne 13. 4. 2022 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2022, podacím lístkem z téhož dne). K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 13. 4. 2022, odeslané dle podacího lístku téhož dne (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 13. 4. 2022 a podacím lístkem z téhož dne). Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a ničeho nezaplatila. 6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaná se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Žalované byla převodem na její účet poskytnuta částka 101 281,61 Kč, žalovaná z této částky žalobkyni ani právní předchůdkyni žalobkyně ničeho nevydala a bez právního důvodu si ji ponechala. 7. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon [číslo]“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 zákona [číslo] poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 ods.t 1 zákona [číslo] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona [číslo]). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy. 12. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK, C [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 13. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je ted