19 C 78/2023-20 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že podle uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 29. 12. 2020 žalovaný odebíral elektřinu, avšak za realizovanou spotřebu elektřiny ve fakturačních obdobích od 25. 1. 2021 do 16. 11. 2021, a také od 17. 11. 2021 do 29. 3. 2022, nezaplatil a nezaplatil ani smluvní pokutu za prodlení se zaplacením záloh v celkové výši 300 Kč. Žalobkyně započetla žalovanému proti částce vyfakturované za odebranou elektřinu již zaplacené zálohy a bonus. 2. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenska, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu. Soud na daný vztah – podle ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění – aplikoval co do určení příslušnosti úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a dospěl k závěru, že dle tohoto ustanovení je dána jeho pravomoc i příslušnost zdejšího soudu k rozhodnutí věci týkající se spotřebitelské smlouvy (článek 17 odst. 1 písm. c) nařízení č. 1215/2012), neboť smluvní partner (žalobkyně) může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel (žalovaný) bydliště (článek 18 bod 2 nařízení č. 1215/2012), přičemž žalovaný má trvalé bydliště na území České republiky, a to na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Dále soud aplikoval Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), na základě kterého bylo jako rozhodné právo určeno právo České republiky, jelikož smlouva uzavřená fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti, s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti, se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště, a smlouva spadá do rozsahu této činnosti (čl. 6 odst. 1 dotčeného nařízení). 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 29. 12. 2020, informací pro zákazníka, ceníku a obchodních podmínek soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný s účinností od 25. 1. 2021 uzavřeli smlouvu o dodávkách elektřiny do odběrného místa [ulice a číslo], [obec a číslo] [anonymizováno] ([číslo]), na dobu určitou 30 měsíců s automatickou prolongací, v rámci produktové řady Optimal (kategorie domácnost). Žalobkyně se smlouvou zavázala dodávat žalovanému coby zákazníkovi elektřinu, žalovaný se zavázal hradit pravidelnou měsíční zálohu ve výši 2 500 Kč a spotřebovanou elektřinu na základě žalobkyní vystavených faktur. Strany si sjednaly pro případ prodlení žalovaného s jakoukoliv platbou delšího než 10 dní smluvní pokutu ve výši 100 Kč. Dále byla ujednána smluvní pokuta, kdy mimo jiné v případě, že žalobkyně odstoupí od smlouvy z důvodu opakovaného porušení platebních povinností souvisejících s dodávkami ze strany zákazníka (žalovaného), má dle uzavřené smlouvy zákazník v kategorii Domácnost uhradit smluvní pokutu 400 Kč za každý kalendářní měsíc neodebírání elektřiny do konce sjednané doby trvání smlouvy. 5. Z vyúčtování dodávky elektřiny [číslo] ze dne 11. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému po zohlednění zaplacených záloh a bonusu (ve faktuře jednotlivě vyčíslených), spotřebu elektřiny za období od 25. 1. 2021 do 16. 11. 2021 v celkové hodnotě 77 726,45 Kč (jako nedoplatek). Splatnost faktury nastala 31. 1. 2022. 6. Z plánu záloh a plateb na budoucí období ze dne 13. 1. 2022 bylo zjištěno, že počínaje dnem 15. 2. 2022 měla být žalovanému účtována měsíční záloha ve výši 13 280 Kč. Z dosavadního plánu záloh a plateb ze dne 26. 1. 2021 bylo zjištěno, že do 15. 1. 2022 měly být placeny zálohy ve výši 2 500 Kč. 7. Z vyúčtování dodávky elektřiny [číslo] ze dne 12. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému spotřebu elektřiny za období od 17. 11. 2021 do 29. 3. 2022 v celkové hodnotě 49 800,18 Kč (jako nedoplatek, a to včetně smluvní pokuty za pozdní platbu ve výši 300 Kč), přijaté zálohy byly ve výši 0 Kč. Splatnost faktury nastala 2. 5. 2022. 8. Z upomínky žalobkyně ze dne 27. 1. 2022 soud zjistil, že byl žalovaný vyzván k placení pohledávky ve výši 2 600 Kč (záloha 2 500 Kč a pokuta 100 Kč) s její původní splatností ke dni 15. 12. 2021, a že byl upozorněn na blížící se platbu ve výši 77 726,45 Kč se splatností ke dni 31. 1. 2022. 9. Z oznámení o zahájení realizace přerušení dodávky vystaveného žalobkyní dne 18. 2. 2022 bylo zjištěno, že byl žalovaný informován žalobkyní o přerušení dodávky elektřiny z důvodu neplacení dluhu za elektřinu s tím, že po tomto přerušení žalobkyně odstoupí od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené se žalovaným. 10. Z oznámení o ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 12. 4. 2022 bylo zjištěno, že zanikla pro dané odběrné místo rezervace distribuční kapacity a žalobkyně odstoupila od smlouvy pro objektivní nemožnost plnění závazků. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván dne 10. 7. 2022 (podací arch ze dne 12. 7. 2022) k zaplacení částky 127 526,63 Kč do 18. 7. 2022 v rámci mimosoudního vyřízení věci. 11. Soud na základě výše uvedených zjištění učinil následující skutkový závěr. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu na dodávku elektřiny. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu, za jejíž dodávku v uvedeném období žalovaný v plném rozsahu nezaplatil. Stejně tak žalovaný nezaplatil ani smluvní pokutu. 12. Soud právně posoudil věc tak, že mezi stranami byla uzavřena kupní smlouva (na dodávky elektřiny) podle ustanovení § 2079 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), s přihlédnutím ke speciálním ustanovením energetického zákona. Základní povinností kupujícího je uhrazení kupní ceny (ust. § 2118 o. z.). Žalovaný svou povinnost nesplnil, když za odebranou elektřinu neuhradil celkem částku 127 226,63 Kč. Rovněž soud za přiměřenou shledal smluvní pokutu v celkové výši 300 Kč, která byla žalovanému vyměřena ve vyúčtování dodávky elektřiny [číslo] z důvodu porušení platební povinnosti, jejíž výše byla sjednána na částku 400 Kč za každý měsíc. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 i zákonný úrok z prodlení, tak jak shora uvedeno. Soud tedy uložil žalovanému povinnost k zaplacení částek uvedených ve výroku I. 13. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 769,6 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 102 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 127 526,63 Kč, a to 6 220 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t.), tři paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 560 Kč ve výši 4 107,6 Kč.