20 C 23/2023-33 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení částky 25 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společnosti [právnická osoba], dne 12. 2. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni poskytnuté peněžní prostředky společně se souhrnným poplatkem ve výši 11 730 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 2 210 Kč. Splatnost poslední splátky tak měla nastat dne 12. 3. 2019. Souhrnný poplatek zahrnoval úrok z úvěru, poplatek za správu úvěru, případně poplatek za uzavření smlouvy a inkasní poplatek. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované porovnáním výše jeho měsíčního příjmu s výší výdajů a výší úvěru. Žalovaná svým smluvním povinnostem nedostála, když uhradila pouze částku 8 760 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započetla na sjednané příslušenství. K úhradě tak žalované zůstala na jistině částka 17 000 Kč a na poplatku částka 2 970 Kč, která byla ve výši 1 169,60 Kč úrokem, ve výši 924,80 Kč poplatkem za správu úvěru a ve výši 875,60 Kč inkasním poplatkem. Ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky byla žalovaná povinna platit právní předchůdkyni žalobkyně zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. V důsledku koupě části závodu původní věřitelky se pohledávka za žalovanou ke dni 28. 9. 2018 stala vlastnictví společnosti [právnická osoba], která pohledávku za žalovanou na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022 postoupila s účinností ke dni 6. 6, 2022 na žalobkyni. Změna věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 21. 6. 2022. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 17 000 Kč, dlužného souhrnného poplatku označeného jako kapitalizovaný úrok ve výši 2 970 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku za období od 13. 3. 2019 do 20. 4. 2022 v částce 5 149,60 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 500 Kč za období od 13. 3. 2019 do 25. 7. 2020 a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 7. 6. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná k zaplacení žalované částky vyzvána upomínkou ze dne 3. 10. 2022. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. S ohledem na splnění podmínek ustanovení § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen o. s. ř.) bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Z žalobkyní předložených listin, a to žádosti o úvěr, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 12. 2. 2018, předpisu splátek a potvrzením o provedení transakce má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela dne 12. 2. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 17 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 11 730 Kč, a to ve 13 splátkách po 2 210 Kč, tj. do 12. 3. 2019 Náklady spotřebitelského úvěru se skládaly z úroku z úvěru ve výši 28 %, poplatku za správu úvěru ve výši 3 740 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 230 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále soud ze smlouvy ověřil, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně sjednali smluvní pokutu pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Před uzavřením smlouvy byla žalovaná původní věřitelkou seznámena se svými právy a povinnostmi z uzavírané smlouvy. Žalovaná nerozporovala tvrzení žalobkyně, že uhradila na svůj dluh pouze částku 8 760 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započetla na celkové náklady spotřebitelského úvěru. Na jistině tak zůstala žalované k zaplacení částka 17 000 Kč a na nákladech spotřebitelského úvěru částku 2 970 Kč. 5. Dodatky k pracovní smlouvě žalované, výplatními páskami žalované za měsíce říjen až prosinec 2017 a smlouvou o nájmu bytu žalobkyně doložila, že její právní předchůdkyně zkoumala před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované ověřením jejího měsíčního příjmu a měsíčních nákladů. 6. Svou aktivní legitimaci žalobkyně doložila notářským zápisem NZ [číslo], N842/2018 sepsaným dne 27. 9. 2018 notářkou JUDr. [jméno] [příjmení], kterým byla část závodu původní věřitelky převedena ke dni 28. 9. 2018 na společnost [právnická osoba], a rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2020 včetně jejího dodatku [číslo] ze dne 3. 6. 2022 a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022, kterou přechodná věřitelka postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a potvrzením o proveddení transakce. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 6. 2022 včetně podacího archu žalobkyně doložila, že změna věřitele byla žalované oznámena. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 10. 2022 a poštovním podacím archem žalobkyně doložila, že její právní zástupce žalovanou vyzýval k zaplacení dlužné částky. 8. Na základě provedených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byl uzavřen závazkový vztah, kdy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit společně se sjednaným poplatkem ve sjednané lhůtě splatnosti. Žalovaná však svým smluvním povinnostem nedostála, když peněžní prostředky včas a řádně nevrátila a po postoupení pohledávky na žalobkyni jí nadále dluží na jistině částku 17 000 Kč, na úroku částku 2 970 Kč (celkové náklady spotřebitelského úvěru) a smluvní pokutu ve výši 8 050 Kč (smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období 13. 3. 2019 do 25. 7. 2020) a příslušenstvím – zákonný úrok z prodlení ve výši 5 149,60 Kč (kapitalizovaný za období 13. 3. 2019 do 20. 4. 2022) a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny od 7. 6. 2022 do zaplacení. <i>9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrujíc zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 2048 věta prvá o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.</i> <i>11. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 12. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 13. S ohledem na výše uvedené, kdy žalobkyně prokázala právní důvod i výši žalované částky a zcela po právu tak nárokovala svou pohledávku za žalovan, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Důvodným shledal soud i nárok žalobkyně na zaplacení smluvního poplatku s úrokem ve výši 2 970 Kč. S výší poplatku byla žalovaná obeznámena, tedy v daném směru splňovala smluvní ujednání požadavek jejich transparentnosti s ohledem na princip ochrany spotřebitele (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ČR č.j. III. ÚS 3725/13 – 1). Výše poplatku se odvíjí od samotné výše úvěru, lhůty splatnosti a nákladů spojených s poskytnutím úvěru, přičemž taková úplata je v obchodním styku běžnou praxí, soud tuto neshledal nepoctivým obchodním jednáním. Smluvní pokutu nehodnotil soud jako nepřiměřenou, když její kapitalizovaná výše odpovídá primární povinnosti žalované, pro jejíž utvrzení byla sjednána. Právo žalobkyně požadovat zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o.z., výše úroku z prodlení je dána nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Ve věci zcela úspěšné žalobkyni soud přiznal výrokem II. právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) Náklady řízení žalobkyně se tak sestávají ze soudního poplatku 1 020 Kč, z paušální odměny za zastupování advokátem dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl.č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 300 Kč, ze 3 režijních paušálů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. po 100 Kč a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o