9 C 190/2024-16 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností Multitude Bank p.l.c. (dříve Ferratum Bank p.l.c.) se sídlem ST Business Centre, 120 , jméno FO, , Gzira, GZR 1027, Malta, jako původním věřitelem/postupitelem a žalobkyní jako postupníkem/novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v celkové výši , částka, , a to na její bankovní účet č. , č. účtu, . Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne , datum, . Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění dílčích plateb ze strany žalované činí , částka, nejpozději splatných dne , datum, .2. Úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž je klientům ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v tehdejší době činilo , částka, . Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tvrzení žalobkyně tak nerozporovala.4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.5. Úvěrovou smlouvou ze dne , datum, (bez podpisu) spolu s formulářem Standardní informace o spotřebitelském úvěru a Standardními podmínkami Úvěrové smlouvy bylo prokázáno, že žalovaná, ve smlouvě identifikovaná jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, e-mailem a telefonním číslem, jednala s právní předchůdkyní žalobkyně, společností Multitude Bank p.l.c., o poskytnutí finančních prostředků až do částky , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně měl žalované poskytnout úvěrový limit , částka, a žalovaná měla čerpaný úvěr včetně úroku při úrokové sazbě ve výši 146,949 % p. a. splácet ve splátkách po minimální částce ve výši 13 % z celkové splatné částky nebo , částka, , podle toho, co je vyšší, a to vždy do 15 dnů od data výpisu. Výpis byl vydáván každých 30 dnů, obsahoval transakční období, ke kterému se vztahoval, zůstatek splatný z předchozího transakčního období, částky a příslušná data čerpání a splátek provedených během příslušného transakčního období, aktuální splatný zůstatek, splatný úrok (nominální úrok a případně úrok z prodlení), případné splatné poplatky, minimální částku platby, a termín splatnosti pro aktuální transakční období.6. Z žádosti o půjčku ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná žádala o poskytnutí finanční částky , částka, na bankovní účet č. , č. účtu, .7. Z dokumentu označeného „LOAN DISBURSEMENT PAYMENT“ a z dokumentu nazvaného „payments and withdrawal report“ se podává, že dne , datum, byla žalované na bankovní účet č. , č. účtu, zaslána částka , částka, . Dne , datum, žalovaná zaplatila splátku , částka, .8. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, spolu s dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, se seznamem pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, spolu s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky vzniklé z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy číslo CLS-CZ-65616.10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, spolu s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k zaplacení dlužné částky.11. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně pouze tvrdila, že žalovaná byla lustrována v rejstřících ISIR, CEE, CRKI, EUCB a dále, že situace žalované byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, nenavrhla ovšem žádné důkazy k prokázání těchto tvrzení, a to ani k výzvě soudu. Soud tedy tato tvrzení nemá za prokázaná.12. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dále je nutno užít ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.14. Podle § 2392 odst. 2 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, , právnická osoba, . vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.20. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , čímž byla uzavřena smlouva o zápůjčce, avšak žalovaná svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnila a úvě