13 C 304/2025-24 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka, jako nesplacené jistiny úvěru, částky , částka, jako smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně uvedla následující: Společnost , právnická osoba, dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Žalovaný o úvěr zažádal online na internetových stránkách kimbi.cz. V rámci dokončení žádosti o úvěr provedl žalovaný tzv. verifikační platbu ze svého bankovního účtu. Na základě smlouvy poskytla společnost , právnická osoba, žalovanému převodem na účet č. , č. účtu, úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit částku , částka, spolu se smluvním úrokem v minimálních měsíčních splátkách po , částka, . Smlouva byla uzavřena elektronicky, žalovaný projevil svoji vůli smlouvu uzavřít tzv. verifikační platbou ve výši , částka, s textem „podepisuji.“. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, převedena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne , datum, . Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl k úhradě vyzván předžalobní upomínkou ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalovaného soud předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:5. Žalovaný požádal prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na stránkách www.kimbi.cz dne , datum, právní předchůdkyni žalobkyně, společnost , právnická osoba, , o úvěr, v žádosti se identifikoval rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, adresou, emailem, právní předchůdkyně žalobkyně žádost žalovaného schválila téhož dne. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, převodem na účet č. , č. účtu, částku , částka, (prokázáno výpisem z běžného účtu). Žalovaný se zavázal úvěr spolu se smluvním úrokem vrátit v pravidelných minimálních měsíčních splátkách po , částka, (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru KIMBI č. , hodnota, ze dne , datum, , obchodními podmínkami , právnická osoba, pro produkt KIMBI). Žalovaný nehradil sjednané splátky podle smlouvy, žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu neuhradil ničeho (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by na splátkách uhradil více). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacím lístkem z téhož dne). K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne , datum, , který byl žalovanému podle podacího lístku odeslán téhož dne (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne , datum, a podacím lístkem z téhož dne). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.6. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle odst. 2 téhož ustanovení, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.16. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.17. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.