9 C 261/2025-25 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tak, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , přičemž společnost , právnická osoba, . nabyla předmětnou pohledávku přímo od společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „předchůdce žalobkyně“), na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, . Předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v celkové výši , částka, , a to na její bankovní účet č. , č. účtu, a splatnost úvěru byla sjednána na , datum, . Původní věřitel poskytl žalované na její účet dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru. Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a v poslední upomínce ze dne , datum, byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k jeho okamžité úhradě a žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou celého dluhu dne , datum, . Žalovaná byla upomínána i následně formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne , datum, . Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění dílčích plateb ze strany žalované ve výši , částka, činí částku , částka, nejpozději splatnou dne , datum, .2. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované ověřoval předchůdce žalobkyně lustrací žalované z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. V tomto směru však žalobkyně ničeho nedoložila. K opětovné výzvě soudu žalobkyně sdělila, že žalovaná uhradila původnímu věřiteli celkem částku , částka, , přičemž z toho byla částka , částka, započtena na jistinu a částka , částka, započteno na příslušenství (dne , datum, uhrazeno , částka, a dne , datum, uhrazeno , částka, ).3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tvrzení žalobkyně tak nerozporovala.4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a potvrzením platbách bylo prokázáno, že žalovaná, ve smlouvě identifikovaná jménem, příjmením, rodným číslem, číslem OP, adresou, e-mailem, telefonním číslem a číslem účtu, sjednala s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., poskytnutí finančních prostředků, které byly poskytnuty v celkové částce , částka, . Žalovaná měla finanční prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky (RPSN 4 678,99 %) do , datum, .6. Ze žádosti o sdělení informace ČSOB ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že na účet žalované č. ú. , č. účtu, byla připsána platba ve výši , částka, a ve výši , částka, dne , datum, , platba ve výši , částka, dne , datum, a platba ve výši , částka, a ve výši , částka, .7. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, spolu se seznamem pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, spolu s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, číslo smlouvy 86367686, uzavřené dne , datum, .9. Ze sdělení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná uhradila původnímu věřiteli celkem částku , částka, , přičemž z této částky započetl původní věřitel částku , částka, na jistinu a , částka, na příslušenství pohledávky.10. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně pouze tvrdila, že původní věřitel požadoval doložení příjmů, případně mohl žalovaný využít služeb Instantor či Kontomatik, které disponují licencí pro přístup k osobním bankovním údajům, nenavrhla ovšem žádné důkazy k prokázání těchto tvrzení, a to ani k výzvě soudu. Soud tedy tato tvrzení nemá za prokázaná.11. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dále je nutno užít ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, , právnická osoba, . vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.18. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. peněžní prostředky ve výši , částka, , avšak žalovaná svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnila a úvěr ve stanovené době nevrátila. Žalobkyně v řízení sice obecně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, jak mu ukládalo v době uzavření smlouvy o úvěru platné a účinné ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, nicméně v tomto směru ničeho nedoložila, nikterak nezjišťovala a nezkoumala příjmy a výdaje žalované a neprovedla prověření žalo