9 C 349/2024-79 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou ze dne , datum, doručenou Okresnímu soudu v , adresa, (dále jen soud) téhož dne se žalobce vymáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud rozhodl mimo jiné i o vyklizení bytové jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v domě č.p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , adresa, (dále jen: bytová jednotka), a to žalovaným, prvotně též i zemřelou manželkou žalovaného - , jméno FO, (dále jen: žalovaní). Žalobce svůj návrh odůvodnil tvrzením, že bytová jednotka je v jeho výlučném vlastnictví, neboť ji nabyl od Wojcziecha Grzegorze Holowczaka (dále jen bratr žalobce), v rámci výkonu smluvního zástavního práva v tzv. 1. pořadí, a to na podkladě kupní smlouvy ze dne , datum, . Žalovaní manželé , jméno FO, užívají byt pravděpodobně na základě souhlasu předchozího vlastníka bytové jednotky paní , jméno FO, Goerlich, nemají nyní k bytové jednotce žádné právo. Zmocněnec žalobce vyzval žalované k opuštění bytové jednotky podáním ze dne , datum, , ovšem bezúspěšně. Žalovaní hradí příslušnému správci domu veškeré platby, přesto je žalobce přesvědčen, že je jejich povinností bytovou jednotku vyklidit. Žalobce podal podnět Policii ČR na podezření z protiprávního jednání žalovaných, ovšem bezúspěšně.2. Soud podotýká, že podání žalobce ze dne , datum, zahrnovala dva žalobní návrhy, vedle žaloby o vyklizení též žalobní návrh žalobce proti žalovanému , tituly před jménem, , jméno FO, , co do určení neexistence zástavního práva na bytové jednotce. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, soud vyloučil věc o určení neexistence zástavního práva k samostatnému projednání a rozhodnutí, toto řízení bylo nadále vedeno soudem pod sp. zn. , spisová značka, .3. V průběhu řízení soud zjistil, že po zahájení řízení, a to dne , datum, , , jméno FO, zemřela. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, -74, soud proto řízení proti zemřelé zastavil.4. Žalovaný s žalobním návrhem nesouhlasil, navrhuje jej v plném rozsahu zamítnout.Žalovaní byli dlouholetými nájemci bytové jednotky, minimálně od roku 1989, neboť se jednalo o služební byt manželky žalovaného. V bytové jednotce žili žalovaní i se svou dcerou - , jméno FO, (dále jen: dcera žalovaných). Dcera žalovaného, a to po dohodě s žalovanými, koupila bytovou jednotku v rámci privatizace Tiby, s příslibem, že žalovaní budou mít v bytové jednotce právo bezplatného doživotního užívání, budou hradit pouze náklady bezprostředně související s užíváním bytové jednotky, což žalovaní činili. Bez vědomí žalovaného i jeho manželky, též i svého partnera , tituly před jménem, , jméno FO, , dcera žalovaného podepsala bratru žalobci směnku, s tím, že měla obdržet zápůjčku ve výši cca , částka, . Tuto částku ovšem nedostala, přesto bratr žalobce realizoval převod vlastnictví bytové jednotky. Žalovaný má za to, že z těchto důvodů (de facto nezákonný převod, užívací právo žalovaného), je žaloba zcela nedůvodná. Žalovaní se dozvěděli o převodu vlastnického práva od osoby, kterou měl k žalovaným poslat bratr žalobce, přičemž tato osoba žalovaným ukázala aktuální list vlastnictví a sdělila, že zastupuje bratra žalobce, s tím, že pokud nevyklidí žalovaní neprodleně bytovou jednotku - tak budou učiněna potřebná opatření – například odpojení vody, elektřiny. Do té doby žalovaní mylně předpokládali, že bytová jednotka je i nadále ve vlastnictví jejich dcery, a že na bytové jednotce vázne v jejich prospěch věcné břemeno doživotního bezplatného užívání. Při dotazu žalovaných na tvrzeného zástupce bratra žalobce ohledně možnosti užívat byt i nadále, bylo žalovaným sděleno, že bratr žalobce nemá o nic takového zájem, chce prostě byt urychleně prodat, neboť má další aktivity ve Španělsku.Žalovaný se nemá kam odstěhovat, jeho příjem je zcela nedostatečný – , částka, důchod včetně důchodu vdovského. Z této částky žalovaný hradí i veškeré služby spojené s užíváním bytové jednotky ve výši cca , částka, měsíčně. V možnostech žalovaného není tedy nejen si zajistit náhradní bydlení, ale ani zaplatit náhradu nákladů řízení.5. Zejména na základě provedených důkazů, které soud níže specifikuje (viz kurzívou v závorce), soud zjistil zejména tyto rozhodné skutečnosti:6. žalobce nabyl vlastnické právo na základě Kupní smlouvy o převodu vlastnictví k bytové jednotce ze dne , datum, uzavřené s Wojcziechem Grzegorzem Holowczakem (i dále jen bratr žalobce), a to za částku , částka, , jako přímý prodej nemovité zástavy zástavním věřitelem při výkonu smluvního zástavního práva zpeněžením zástavy (Kupní smlouva ze dne , datum, , oznámení zástavního věřitele o započetí výkonu zástavního práva);7. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl povolen vklad vlastnického práva k bytové jednotce č. , Anonymizováno, / , Anonymizováno, , zapsáno na LV , Anonymizováno, pro k. ú. a obec , adresa, (i dále jen bytová jednotka) do katastru nemovitostí, a to dle Kupní smlouvy uzavřené dne , datum, mezi žalobcem a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (i dále jen bratrem žalobce), přičemž v tomto rozsudku není nikterak posuzováno tvrzené právo žalobce na případný zániku zástavních práv váznoucích na bytové jednotce (Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, );8. žalobce je výlučným vlastníkem bytové jednotky, na bytové jednotce nevázne žádné věcné právo ve prospěch žalovaných (výpis z katastru nemovitostí k bytové jednotce);9. žalovaní neuzavřeli po roce 1989 žádnou nájemní smlouvu (tvrzení žalovaného);10. bratr žalobce činil před zahájením kroky k vyklizení žalovaných, žalovaným byla doručena výzva k vyklizení, žalovaní ovšem bytovou jednotku nevyklidili (úřední záznam o podání vysvětlení podaný žalobcem o tzv. černých nájemnících v bytě; Výzva k vyklizení žalovaných ze dne , datum, ; nesporná tvrzení účastníků).11. Podle ustanovení § 126 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen: o. z.) má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje, zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje. Podle ustanovení § 710 odst. 1 o. z. zanikne nájem bytu písemnou dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem, písemnou výpovědí nebo jiným způsobem stanoveným tímto zákonem.12. V posuzované věci má soud za to, že žalovaný nemá právní důvod užívání bytové jednotky, zasahuje do výkonu vlastnického práva žalobce, který má právo na ochranu dle § 126 odst. 1 o. z. K námitce k žalovaného ohledně rozporu nároku s dobrými mravy soud musí konstatovat, že přestože jsou tvrzení žalovaného zcela věrohodná, soud musí respektovat výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze ohledně povolení vkladu vlastnického práva pro žalobce. Je sice zřejmé, že k „zcizení“ vlastnického práva z dcery žalobců na bratra žalobce, a následně i na žalobce, došlo de facto za částku nedosahují ani 1/3 obvyklé ceny bytové jednotky v místě a čase (což je soudu z úřední činnosti známo), i že na žalované byl zmocněncem žalobce, případně jeho bratra, vyvíjen neodpovídající nátlak na vyklizení (okamžité odpojení vody a elektrické energie, v podstatě i do určité míry trestní oznámení), ovšem je na místě výslovně uvést, že žalovaný byl následně zákonným způsobem vyzván k vyklizení bytové jednotky, což ovšem po dobu delší než 1 roku neučinil. V možnostech žalovaného bylo zjistit si v mezidobí údaje týkající se vlastnictví bytové jednotky z veřejně dostupných seznamů, žalovaný tak ovšem neučinil a stále se spoléhal na kroky své dcery. Skutečnost, že žalovaní užívali bytovou jednotku před rokem 1989 jako nájemci, tedy bytovou jednotku užívali více jak 30 let, platili řádně zálohy na služby, nelze posoudit v této věci jako důvod pro odepření práva žalobce na vyklizení předmětné bytové jednotky.13. Soud byl proto povinen vyhovět žalobě žalobce a rozhodnout o povinnosti žalovaného bytovou jednotku vyklidit, což výrokem I. tohoto rozsudku učinil.14. Ve svém rozhodnutí soud ovšem zohlednil sociální situaci žalovaného (výši důchodu, věk žalovaného) a umožnil žalovanému vyklidit bytovou jednotku ve lhůtě podstatně delší než v lhůtě zákonné – a to 60 dnů od právní moci rozsudku (dle § 160 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, dále jen o. s. ř.) je zákonná lhůta 15 dnů od právní moci rozsudku).15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce , částka, (tj. 11 373 + , částka, , celkem , částka, ) , přičemž tato částka představuje 75 % z jejich celkové výše (, částka, + , částka, , po zaokrouhlení , částka, ) dle rozhodnutí soudu. Náklady žalobce, který je v řízení zastoupený advokátem, sestávají z následujícího:do , datum, ve výši soudem přiznaných 75 % z částky , částka, , tj. , částka, . Tato částka představuje zaplacený soudní poplatek v částce , částka, , náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 ve spojení s § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advok