19 C 369/2025-36 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 22. 8. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 21 965,16 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 21. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěr a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Svůj závazek však žalovaná nesplnila. Žalobkyně považuje pohledávku za splatnou ke dni 16. 5. 2025 a požaduje po žalované částku 21 965,16 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 887,70 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% z částky 18 640,71 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení. Předžalobní výzva byla žalované zasílána dne 25. 7. 2025.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, po celou dobu řízení byla pasivní.3. K výzvě soudu právní zástupce žalobkyně doplnil dne 15. 12. 2025 svá tvrzení a důkazy k těmto tvrzením.4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas dne 12. 4. 2025 a žalovaná svůj souhlas vyslovila v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř.5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, soud zjistil, že dne 21. 3. 2024 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu, na základě které se zavázala žalované poskytnout úvěr do výše 20 000 Kč. Úvěr byl sjednán jako revolvingový a žalovaná se jej zavázala splácet formou pravidelných měsíčních splátek po 1 833 Kč (tj. součet měsíční splátky ve výši 1 757 Kč a měsíční platby na pojistné ve výši 76 Kč). Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 34,48% a splatnost první splátky byla dohodnuta na 15. 4. 2024. Žalovaná smlouvu podepsala pomocí speciálního kódu. Součástí smlouvy o úvěru je Sazebník a Všeobecné pojistné podmínky.7. Z Výzvy k úhradě dluhu – Předžalobní upomínky ze dne 25. 7. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 23 852,86 Kč, a to do sedmi dnů od datace výzvy s upozorněním, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, budou ze strany žalobkyně podniknuty kroky k jejímu vymožení. V této výzvě není přesně konkretizováno, z čeho se dlužná částka skládá.8. Z listiny nazvané „Odstoupení od smlouvy o úvěru a Výzva k okamžité úhradě dluhu, Oznámení o zániku pojištění“ ze dne 2. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně v důsledku prodlení žalované s úhradou více než dvou splátek nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší než tři měsíce, když ani po předchozí výzvě žalovaná dlužnou částku neuhradila, od smlouvy o úvěru odstoupila a po žalované požadovala uhradit částku v celkové výši 23 852,86 Kč (k dlužné částce žalobkyně připočetla částku 1 500 Kč na pokrytí nákladů spojených s vymáháním).9. Z „Potvrzení podání“ soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně prostřednictvím poštovního operátora PNS poslal dne 28. 7. 2025 zásilku na adresu žalované uvedenou v žalobě. Dle data odeslání se zřejmě jedná o zásilku s předžalobní výzvou.10. Z Vyjádření právního zástupce žalobkyně nazvaného „Doplnění důkazů a skutečností“ ze dne 15. 12. 2025 a z jeho příloh, tj. z kopie zadní strany občanského průkazu žalované č. , hodnota, , z Oznámení o odchozí platbě ze dne 4. 12. 2025, ze Zprávy o posouzení úvěruschopnosti, z Poštovního podacího archu datovaného 6. 5. 2025, z tabulky zpracované společností , právnická osoba, . s datem 14. 7. 2025, z výpisů z účtu žalované č. , č. účtu, vedeného u , Anonymizováno, , a. s. za období únor 2024 až červen 2024, z vyúčtování mzdy za období únor 2024, březen 2024, duben 2024, květen 2024 a červen 2024 soud zjistil, že žalovaná úvěr čerpala dne 22. 3. 2024 ve výši 15 192 Kč a dne 11. 4. 2024 ve výši 20 000 Kč, tedy celkem 35 192 Kč (zjištěno z Oznámení o odchozí platbě) a na úvěr celkem splatila částku 20 638 Kč (zjištěno z přehledové tabulky společnosti , právnická osoba, .). Žalobkyně kalkulovala s čistým příjmem žalované ve výši 30 000 Kč, s náklady na bydlení ve výši 20 000 Kč a s ostatními závazky (uvedeno jen výživné) ve výši 500 Kč (zjištěno ze Zprávy o posouzení úvěruschopnosti). Výši úvěrové splátky vypočítala žalobkyně s ohledem na výši kalkulovaného příjmu a kalkulovaných výdajů částkou 1 833 Kč. Z výpisů z účtu žalované za období uvedená shora bylo zjištěno, že zůstatek za období od 1. 2. 2024 do 29. 2. 2024 činil mínus 8,55 Kč, za období od 1. 3. 2024 do 31. 3. 2024 činil 5 960,24 Kč, za období od 1. 4. 2024 do 30. 4. 2024 činil 5 960,24 Kč, za období od 1. 5. 2024 do 31. 5. 2024 činil 268,54 Kč a za období od 1. 6. 2024 do 30. 6. 2024 činil 4 264,73 Kč. Z výpisů z účtu soud též zjistil, že na tento účet chodila žalované mzda (v únoru 2024 částka 23 961,71 Kč, v březnu částka 35 542,50 Kč, v dubnu 2024 částka 61 607,43 Kč, v květnu 2024 částka 107 795,01 Kč a v červnu 2024 částka 29 272,19 Kč). Výše mzdy uvedené v předchozí závorce odpovídají částkám uvedeným ve Vyúčtování mzdy za období únor 2024 až červen 2024. Žalobkyně doplnila, že žalovaná uhradila na jistinu částku ve výši 16 551,29 Kč, na smluvní úrok částku ve výši 3 103,57 Kč a na dlužné pojistné částku ve výši 983,14 Kč (zjištěno z listiny Doplnění důkazů a skutečností). Celkem tak na smluvní úrok a na dlužné pojistné uhradila částku 4 086,71 Kč.11. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“).12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.15. Z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že žalovaná je svobodná, má dvě vyživovací povinnost, čistá měsíční mzda žalované kolísá mezi 16 000 Kč a 31 000 Kč, kdy její výše závisí na fakultativních odměnách od zaměstnavatele, které se odvíjejí od prosperity zaměstnavatele a nelze na ně spoléhat jako na pravidelné. V tomto ohledu by bylo namístě nahlédnout do pracovní smlouvy žalované za účelem zjištění, jaký charakter pracovní poměr má, zda je na dobu určitou či neurčitou a zda lze do budoucna uvažovat, zda od tohoto zaměstnavatele bude příjem dosahován. Výdaje byly žalobkyní zohledněny jen na nájem ve výši 20 000 Kč, přičemž z úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalovaná má dvě vyživovací povinnosti. Náklady na vyživovací povinnosti jsou však uváděny pouze ve výši 500 Kč měsíčně celkem, což soudu připadá absurdní. Ostatní výdaje jako např. na stravu, dopravu, internet, telefon a podobně zohledněny nejsou. Z výpisů z účtu žalované soud zjistil, že zůstatky na účtu nebyly příliš vysoké, a to i s ohledem na výši dosahovaného příjmu za daný kalendářní měsíc.16. Vzhledem k tomu, že žalobkyní předložené důkazy k řádnému zkoumání úvěruschopnosti soud vyhodnotil jako nedostačující, posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 87 ZoSÚ. Žalobkyně podle názoru soudu neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy zda je schopna úvěr splácet, a poskytla jí úvěr, aniž by řádně zkoumala její příjmy a zejména výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peně