20 C 56/2026-15 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 15 770 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou dne 20. 12. 2024 prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku na internetových stránkách žalobkyně , Anonymizováno, . Žalobkyně ověřila identitu žalované, platbou žalované ve výši 1 Kč ověřila její účet a prověřila její úvěruschopnost. Žalobkyně téhož dne žalované úvěr poskytla na její účet č. , č. účtu, s VS , var. symbol, . Žalovaná byla povinna poskytnuté prostředky žalobkyni splácet společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně v měsíčních splátkách, v případě úroku splatných k 19. dni každého měsíce a v případě jistiny kdykoli během smlouvy. Žalovaná splátky včas a řádně nesplácela, a to ani přes upomínky žalobkyně, která proto úvěr ke dni 24. 4. 2025 zesplatnila. Žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně po žalované požaduje uhrazení celkové částky 14 000 Kč, představující součet dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % ročně z dlužné jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč nejpozději splatných dne 24. 4. 2025. Dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž byla žalovaná v prodlení za období od 25. 4. 2025 do 19. 10. 2025 ve výši 1 770 Kč. K zaplacení dluhu byla žalovaná naposledy upomínána výzvou zástupce žalobkyně odeslanou jí dne 19. 10. 2025. Žalovaná na výzvu nikterak nereagovala a dlužnou částku neuhradila.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. S ohledem na splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen („o.s.ř.“) bylo soudem ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání na základě listinných důkazů, a to přestože žaloba byla částečně zamítnuta, neboť s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, lze rozhodnout i bez nařízení jednání (s tím obě strany sporu souhlasily), když zamítavý výrok je výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané:5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 20. 12. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to na internetových stránkách žalobkyně www.rerum.cz, na které se žalovaná registrovala. Žalovaná byla ve smlouvě identifikována rodným číslem, trvalou adresou, telefonním číslem, e-mailovou adresou a číslem účtu. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr formou úvěrového rámce s limitem 10 000 Kč s úrokovou sazbou 40 % měsíčně z čerpané částky. Žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky splatit kdykoliv a úrok přirostlý každý měsíc ve splátkách splatných každého 19. dne v měsíci. Dle čl. 6.2 smlouvy se v případě prodlení žalované s úhradou splátek delším než dva měsíce stával dluh zcela splatným. Dle čl. 4.2 písm. c) smlouvy byla žalovaná v případě prodlení s vrácením úvěru povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 12. 2024, fotografie evropského průkazu zdravotní pojišťovny). Při ověření úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z pohybů na účtu žalované za měsíce září 2024 – listopad 2024, dle kterých byl konečný zůstatek vždy záporný, (výpis z účtu žalované za měsíce září 2024 – listopad 2024). Žalobkyně na účet žalované č. , č. účtu, poskytla ze svého účtu dne 20. 12. 2024 částku 10 000 Kč. (potvrzení o provedené platbě ze dne 20. 12. 2024) Protože žalovaná nehradila splátky řádně a včas, byl úvěr dne 21. 4. 2025 zesplatněn. (zesplatnění spotřebitelského úvěru z 21. 4. 2025) Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení žalované částky do tří dnů předžalobní upomínkou ze dne 19. 10. 2025, která jí byla odeslána dne 21. 10. 2025 (předžalobní upomínka ze dne 19. 10. 2025 včetně potvrzení podání z 21. 10. 2025).6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 věty prvé téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.12. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.13. Dle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.14. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.16. Mezi žalobkyní a žalovanou měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalované skutečně poskytla částku 10 000 Kč. Žalobkyně v řízení sice tvrdila, že úvěruschopnost žalované řádně zkoumala, ale z žalobkyní předložených listinných důkazů vyplývá, že se zaměřila na ověření příjmů a výdajů žalované jen z výpisu z účtu za měsíc září - listopad 2024, z nichž je patrné, že žalovaná byla vždy v záporném konečném zůstatku, tudíž výdaje převyšovaly příjmy, a navíc žalobkyně nedoložila tvrzené lustrace žalované v externích registrech. Žalobkyně tak nemohla znát finanční situaci žalované, jak jí to ukládá § 86 ZoSÚ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, či rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).17. Žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-, právnická osoba, . proti GK či rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018).18. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalované v posuzovaném případě představuje částka 10 000 Kč, tj. částka, kterou