23 C 73/2025-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na určení, že vlastníkem osobního motorového vozidla zn. , SPZ, , je od 23. 3. 2024 žalovaný s tím, že mezi účastníky řízení byla dne 23. 3. 2024 uzavřena kupní smlouva na prodej předmětného vozu. Dle žalobce žalovaný dosud vozidlo nepřevedl v registru vozidel a žalobce je tak i nadále veden jako vlastník uvedeného vozidla.2. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť souhlas žalobkyně a žalovaného soud předpokládal postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř.3. Soud dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu. Z kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení dne 23. 3. 2024 soud zjistil a vzal za prokázané, že jejím předmětem byl prodej osobního vozidla značky , VIN kód, (dále jen „Vozidlo“), za sjednanou kupní cenu ve výši 10 000 Kč. Kupní cenu uhradil žalovaný ihned při podpisu kupní smlouvy. Účastníci smlouvy se rovněž dohodli, že žalobce poskytne žalovanému veškeré doklady a potřebnou součinnost při přepisu Vozidla. Pro tyto účely žalobce předal žalovanému plnou moci. Z internetových stránek Registru silničních vozidel byl soudem ověřen VIN vozidla.4. Podle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.5. Podle § 8a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka.6. Podle § 8 odst. 4 písm. a) bod 1 a 2 téhož zákona, k žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla se přiloží v případě převodu vlastnického práva technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla a zelená karta vydaná podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, není-li silniční vozidlo vyřazené z provozu.7. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žalobce byl oprávněn podat určovací žalobu za situace, kdy předmětný vůz prodal žalovanému, ten však nezajistil jeho převod v registru vozidel na svou osobu, v důsledku čehož je v tomto registru i nadále evidován žalobce. K tíži žalobce pak jde nečinnost žalovaného ať již v podobě toho, že by případně musel uhradit pokutu za dopravní přestupek, který nespáchal nebo příspěvek do garančního fondu v důsledku nesjednaného povinného ručení. Nečinnost žalovaného tedy působí škodu na straně žalobce proto, že zápis údajů ohledně vlastnictví vozidla v příslušné evidenci neodpovídá faktickému stavu, žalobce se ho nemůže domoci na základě vlastní žádosti, neboť nemá v držení potřebné doklady (technický průkaz, osvědčení o registraci silničního vozidla ani zelenou kartu), kdy tyto doklady předal žalovanému při prodeji vozu a pokud nebylo sjednáno povinné ručení, nemůže disponovat ani zelenou kartou. V daném případě je tedy naléhavý právní zájem dán v případě určení, že žalovaný je vlastníkem shora specifikovaného vozidla, což je nezbytné pro účely zápisu změny vlastníka vozidla v příslušném registru (viz shora), příp. k postupu dle ustanovení § 14 zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích (tzv. vývoz).8. S ohledem na shora uvedené tedy soud uzavírá, že žalobce kupní smlouvou uzavřenou dne 23. 3. 2024 prokázal, že vůz převedl do vlastnictví žalovaného, k převodu vozidla na jeho osobu mu udělil plnou moc, žalovaný však vůz nepřevedl, takže v registru vozidel je stále evidován žalobce, který tak nese případnou odpovědnost za neplnění zákonných povinností provozovatele vozidla (sjednání povinného ručení, přestupky v dopravě, atd.), neboť bez součinnosti žalovaného není sám schopen dosáhnout zápisu změn v evidenci vozidel, protože nedisponuje k tomu potřebnými doklady. Soud žalovanému před jednáním ve věci zaslal žalobu s výzvou, aby se k ní vyjádřil, žalovaný však zůstal nečinný a soud proto vycházel z listinných důkazů, které prokazovaly převod vlastnického práva k vozidlu na žalovaného. Z tohoto důvodu soud určil, že dnem uzavření kupní smlouvy, tedy ode dne 23. 3. 2024 je žalovaný vlastníkem motorového vozidla specifikovaného ve výroku I daného rozsudku.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 300 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů řízení v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (podání žaloby).10. O lhůtě k úhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti pro její prodloužení.