12 C 219/2021 — Okresní soud v Mělníku

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši [částka], jistina a poplatek byly splatné ke dni [datum]. Žalovaný však smluvní závazky neuhradil. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa]. Dluh žalovaného tvoří jistina ve výši [částka], poplatek ve výši [částka] a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. Žalobkyně rovněž požaduje po žalovaném smluvní pokutu, kterou vyčíslila na částku [částka]. Žalobkyně žalovaného opakovaně vzývala k úhradě pohledávky. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože k tomu byl soudem vyzván. K jednání soudu dne [datum] se řádně předvolaná žalobkyně s omluvou a žalovaný bez omluvy, nedostavili. Soud proto postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) projednal věc bez přítomnosti účastníků Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně uzavřela pomocí prostředků komunikace na dálku se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě níž zaslala bezhotovostním bankovním převodem na bankovní účet [bankovní účet], jehož vlastníkem je žalovaný, peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] do [datum]. Pro případ prodlení žalovaného s uhrazením dluhu si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně a poplatky za zasálání výzev k úhradě. Nedílnou součástí smlouvy byla také všeobecné obchodní podmínky /viz smlouvu o zápůjčce na č. l. 9 – 10 spisu, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 11 – 13 spisu, potvrzení o platbě na č. l. 14 spisu, sdělení banky na č. l. 33 spisu, výpis z účtu na č. l. 38 spisu/. Žalovaný dluh ani přes opakované výzvy žalobkyně neuhradil /viz upomínka ze dne [datum] na č. l. 15 spisu, upomínka ze dne [datum] na č. l. 15 spisu, upomínka ze dne [datum] na č. l. 16 spisu, upomínka ze dne [datum] na č. l. 16 spisu, upomínka ze dne [datum] na č. l. 17 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní výzvu na č. l. 18 spisu, podací lístek na č. l. 19 spisu/. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle následujících ustanovení: Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice chtěla s žalovaným, uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě jichž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu ve výši [částka], a žalovanému měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s úrokem a poplatkem vrátit, smlouva o úvěru však nebyla platně sjednána. V daném případě, jak již soud výše uvedl, se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, před jejímž uzavřením byla žalobkyně povinna podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně tuto povinnost splnila. Žalobkyně neuvedla žádná konkrétní tvrzení, jak ověřovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěru, ani nepředložila žádné důkazy, z nichž by takové skutečnosti vyplývaly. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud jí nemohl o povinnosti doplnit tvrzení a předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit. Soud proto uzavřel, že žalobkyně ve vztahu k prokázání splnění povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla důkazní břemeno. Pokud žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, bylo dané právní jednání od počátku absolutně neplatné. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení. Žalovaný je povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku zaplatit žalobkyni (výrok I. rozsudku). Protože žalovaný tyto peněžní prostředky žalobkyni řádně a včas nevrátil, dostal se s plněním své povinnosti do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky platně sjednána, nemohlo dojít k sjednání poplatku za poskytnutí zápůjčky, smluvní pokuty ani poplatků za zasílání upomínek v případě prodlení žalovaného. Soud proto žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] a nákladů za zasílání upomínek ve výši [částka], zamítl (výrok II. rozsudku). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla úspěšná v pouze v nepatrné výši (výrok III. rozsudku). Lhůta k plnění ve výroku I. byla určena podle ust. 160 odst. 1 o. s. ř.