17 C 202/2021-125 — Okresní soud v Mělníku

1. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Dle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky 4 769,90 Kč spolu s příslušenstvím, pro jehož odůvodnění žalobce tvrdil, že v období od [datum] do [datum] uhradil ze svých výlučných prostředků tuto částku na úhradu výdajů žalované (konkrétně dne [datum] uhradil 1 525,60 Kč za odebranou motorovou naftu na čerpací stanici [příjmení] v [příjmení] ulici v [obec a číslo] z důvodu zablokované tankovací karty řidiče [anonymizováno], dne [datum] uhradil 275 Kč za nákup 1l motorového oleje do vozidla žalobkyně [číslo] dne [datum] uhradil 715 Kč za motorovou naftu do vozidla žalované [číslo] na čerpací stanici [anonymizována dvě slova] a dne [datum] uhradil 2 254,30 Kč za odebranou motorovou naftu na čerpací stanici [anonymizována dvě slova] do vozidla žalované [číslo] z důvodu zablokované tankovací karty řidiče [celé jméno svědka]), a to v dobré víře, že mu tyto prostředky budou následně proplaceny, stejně jako tomu bylo jindy. Žalobce opakovaně, naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum] žalovanou kontaktoval s výzvou k řešení věci a k úhradě shora uvedených částek, nicméně žalovaná ničeho neuhradila. 3. Žalovaná nárok žalobce neuznala a namítala, že žalobce nikdy neprokázal, že by finanční prostředky vynaložil ve prospěch žalované. 4. Závěr o skutkovém stavu je ten, že žalobce coby podnikatel, působil v období od [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok] u žalované, obchodní korporace, zapsané v obchodním rejstříku, předmětem jejíž činnosti je silniční motorová doprava, a to jednak jako řidič, kdy užíval vozidlo žalované označené jako [číslo] druhak vykonával činnosti související s logistikou a dispečinkem. Soud z hlediska skutkového stavu dále uzavřel, že žalobce dne [datum] uhradil částku 2 254,30 Kč za motorovou naftu odebranou do vozidla žalované, neboť tehdejší zaměstnanec žalované, řidič vozidla, svědek [celé jméno svědka], po natankování motorové nafty do vozidla zjistil, že tankovací karta, kterou byl od žalobkyně vybaven, nefunguje. Žalobce žalovanou vyzval mimo jiné k úhradě částky 2 254,30 Kč e-mailovou výzvou ze dne [datum], a to bez zbytečného odkladu, přičemž výzva byla žalobkyni doručena téhož dne. Žalovaná částku 2 254,30 Kč dosud ani přes předžalobní výzvu neuhradila. 5. Po právní stránce posoudil soud věc dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle jehož prvého odstavce platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se přitom dle druhého odstavce uvedeného ustanovení obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch mimo jiné tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Soud uzavřel, že žaloba je v rozsahu požadavku na zaplacení částky 2 254,30 Kč důvodná. Bylo prokázáno, že tuto částku žalobce uhradil za motorovou naftu odebranou do vozidla žalované, když její zaměstnanec, řidič [celé jméno svědka], nemohl v důsledku aktuálně nefunkční tankovací karty, která pro úhrady pohonných hmot jinak sloužila, kupní cenu za motorovou naftu uhradit. Žalovaná se v tomto rozsahu na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatila, neboť žalobce uhradil cenu motorové nafty, ačkoli tak měla učinit žalovaná sama. Žalovaná je tudíž povinna bezdůvodné obohacení žalobci vydat, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. E-mailová výzva k plnění, v níž žalobce žalovanou vyzval bez zbytečného odkladu k úhradě mimo jiné i této částky, byla žalované doručena dne [datum]. Za přiměřenou lhůtu ke splnění povinnosti lze považovat lhůtu tří dnů, která tak uplynula dnem [datum]. Soud proto přiznal žalobci dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z částky 2 254,30 Kč ode dne [datum] do zaplacení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. 7. Z hlediska shora prezentovaného závěru o skutkovém stavu soud konstatuje, že na to, že žalobce uhradil za žalovanou částku 2 254,30 Kč, uzavřel jednak s ohledem na obsah svědecké výpovědi svědka [celé jméno svědka], který popsal hned dva případy, kdy měl problém uhradit natankovanou naftu tankovací kartou. V prvém případě provedl úhradu následně sám ze svých prostředků a ve druhém kontaktoval žalovanou na telefonní číslo, které od ní pro případy, kdy se dostane do obtíží, dostal a po komunikaci pumpařky s osobou na druhé straně telefonu, mohl od čerpací stanice odjet. Byť si svědek [celé jméno svědka] nebyl schopen vybavit, zda se v této souvislosti dovolal přímo žalobci či nikoli, z obsahu zpráv komunikační platformy WhatsApp vyplývá, že žalobce dne [datum] v [údaj o čase] hod. zjevně v návaznosti na problém řidiče [celé jméno svědka] žalované sděluje:„ Jedu na [anonymizováno] zaplatit za [celé jméno svědka] cca dva půl naftu ze včera večera“ a po dalších třiceti minutách:„ Zaplaceno“. To bez výhrad žalované, která pokud by měla za to, že platbu z jakýchkoli důvodů žalobce realizovat nemá, kupříkladu proto, že dle jejího, posléze vyvráceného, tvrzení měl mít svědek [celé jméno svědka] vozidlo v nájmu, jistě by o tom žalobce informovala. S WhatsAppovou komunikací pak časově zcela koresponduje i doklad o zaplacení pohonných hmot předložený žalobcem, podle jehož obsahu k úhradě částky 2 254,30 Kč došlo dne [datum] v [údaj o čase] hod.. Při závěru o skutkovém stavu soud nezohlednil„ čestné prohlášení“ svědka [celé jméno svědka] předložené ze strany žalobce, neboť v kontextu s výpovědí uvedeného svědka je zřejmé, že nebyl autorem jeho obsahu, toliko ho opatřil podpisem. Nicméně i přes tento důkaz, o jehož validitě má soud pochyby, mu ostatní ve věci provedené důkazy umožnily učinit skutkový závěr popsaný shora. 8. V poměru k nároku žalobce na zaplacení částky 1 525,60 Kč, kterou měl uhradit dne [datum] za odebranou motorovou naftu z důvodu zablokované tankovací karty řidiče [anonymizováno], částky 275 Kč, kterou měl uhradit dne [datum] za nákup 1l motorového oleje do vozidla žalobkyně [číslo] částky 715 Kč, kterou měl uhradit dne [datum] za motorovou naftu do téhož vozidla, soud konstatuje následující. Z výpovědi svědka [příjmení], bývalého zaměstnance žalované, vyplynulo, že měl jednou při platbě tankovací kartou problém, když zadal opakovaně nesprávný [příjmení] a že v této souvislosti kontaktoval žalobce, jako koordinátora, s nímž problémy řešil, ten ho však požádal, aby zaplatil sám. To svědek učinil, zaplatil v hotovosti a následně mu byla účtenka ze strany žalované proplacena. Jakkoli může soud o věrohodnosti výpovědi svědka [příjmení] pro jeho vztah k žalobci (viz svědkem popisované okolnosti rozvázání jeho pracovního poměru u žalované) pochybovat, nemohou tyto pochyby bez dalšího svědčit pro závěr, že se věc odehrála naprosto odlišně, a sice tak, že úhradu pohonných hmot pro žalovanou do jejího vozidla v daném případě realizoval žalobce. Pokud žalobce předkládá výpis z účtu, podle něhož dne [datum] uhradil na tankovací stanici [příjmení] [jméno] – [část obce] částku 1 525,60 Kč, nijak tím neprokazuje, že se jedná o částku, kterou uhradil za žalovanou a v její prospěch a na žádnou souvislost v tomto směru nelze usoudit ani z obsahu rozsáhlé WhatsAppové komunikace, kterou žalobce soudu k důkazu nabídl. Shodně je tomu také v případě nároku na zaplacení 275 Kč a 715 Kč, neboť výpisy z účtů předložené žalobcem prokazují pouze to, že uvedené částky byly a kdy z jeho účtu strženy, nikoli ovšem to, že byly hrazeny v souvislosti s nákupem motorového oleje či pohonných hmot do vozidla žalované, což opět nevyplývá ani z předkládané WhatsAppové komunikace. 9. Žalobce tudíž neprokázal, že by částky 1 525,60 Kč, 275 Kč a 715 Kč uhradil za žalovanou, která se tak měla jeho úkor bezdůvodně obohatit. Vzhledem k tomu, že žalobce neunesl v tomto ohledu důkazní břemeno, byla žaloba v daném rozsahu zamítnuta, stejně tak jako v části nároku na úrok z prodlení z částky 2 254,30 Kč za období od [datum] do [datum], když v tomto období se žalovaná do prodlení nedostala (k tomu viz bod 6. odůvodnění shora). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá, neboť úspěch účastníků řízení ve věci je v zásadě shodný.