17 C 321/2021-76 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 6 143,62 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu k službě [anonymizováno] účet, na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky prostřednictvím služby [anonymizováno] účet. Žalobkyně umožnila žalovanému v případě nákupu na vybraných e-shopech uhradit kupní cenu za objednané zboží až po jeho vyzkoušení, kdy vždy uzavřela s prodejci rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, dle které byla na žalobkyni postoupena práva e-shopů požadovat po zákazníkovi zaplacení celkové kupní ceny na základě kupní smlouvy. Na základě smlouvy se žalovaný zavázal v případě, že od kupní smlouvy neodstoupí do 14 dnů od doručení zboží, uhradit žalobkyni postoupenou kupní cenu v prodloužené 14denní lhůtě splatnosti. Žalovaný využil služeb v celkové ceně 4 993,62 Kč, přičemž jednotlivé platby žalobkyně zaevidovala a zaúčtovala na [anonymizováno] účtu žalovaného a žalovanému vystavila měsíční přehled jednotlivých objednávek a transakcí se splatností všech uvedených čerpání za daný měsíc se splatností [datum]. Vyjma uvedených odložených plateb (postoupených kupních cen) se žalovaná částka dále skládá z poplatku z prodlení, který v případě zpoždění úhrady o 30 a více dnů činí 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování, v daném případě tedy 1 150 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 5. Žalobkyně uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu k službě [anonymizováno] účet, na základě níž zřídila žalobkyně žalovanému účet s celkovým finančním limitem 2 000 Kč až 30 000 Kč, v rámci kterého byl žalovaný oprávněn provádět prostřednictvím [anonymizováno] účtu v režimu„ platby online“ platby za zboží či služby s tím, že žalovaný se zavázal jednotlivé platby následně uhradit žalobkyni spolu s případnými poplatky, a to vždy nejpozději do 14 dní od převzetí zboží nebo služby, neboť pohledávky jednotlivých prodejců či poskytovatelů služeb byly vždy postoupeny na žalobkyni. V případě prodlení si strany sjednaly smluvní sankce, a to ve výši od 150 Kč při prodlení 5 dnů po splatnosti vyúčtování až po 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování pro případ prodlení 30 a více dnů po splatnosti vyúčtování /viz smlouvu k službě [anonymizováno] účet, obchodní podmínky/. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím kopie občanského průkazu /viz občanský průkaz žalovaného/. Žalovaný službu užíval, neuhradil však řádně a včas platby uvedené ve vyúčtování ve výši 4 993,62 Kč. V souvislosti s prodlením vyúčtovala žalobkyně žalovanému poplatky z prodlení ve výši celkem 1 150 Kč /viz výpis užívání/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné pro spor významné skutečnosti. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 7. Podle ust. § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 8. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Dle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 12. Dle ust. § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. 14. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše sjednaného limitu [anonymizováno] účtu tak, že na základě kupních smluv mezi žalovaným a vybranými obchodníky uhradila žalobkyně za žalovaného vždy předmětné kupní ceny, a pohledávky těchto obchodníků na uhrazení kupní ceny byly následně postoupeny na žalobkyni. Pro případ prodlení s úhradou si žalobkyně s žalovaným sjednala smluvní sankce (žalobkyní nazvané„ poplatkem z prodlení“ a ve smlouvě nazvané„ účelně vynaložené náklady“), které však soud posoudil s ohledem na jejich paušální výši jako smluvní pokuty. Žalobkyně poskytla žalovanému v rámci uzavřené úvěrové smlouvy možnost (v základním režimu bezúplatně) odložit platbu na postoupenou pohledávku na dobu 14 dnů po obdržení objednaného zboží, žalovaný však poté svůj dluh neuhradil řádně a včas. Soud proto vyhověl žalobkyni ohledně uplatněné dlužné části jistiny ve výši 4 993,62 Kč, jakožto i ohledně požadovaných smluvních pokut v celkové výši 1 150 Kč, neboť jejich výše byla sjednána v souladu s limity stanovenými v ZoSÚ. 15. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. 16. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 143,62 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst.